V redakci AXA Health Keeper jsme se už jednou podívali na stravovací mýty, konkrétně na přibírání po snídani s ovesnými vločkami. Tentokrát se pojďme podívat ještě dále.

Téměř všude okolo sebe totiž vidíme návody, jak se zdravě stravovat. Facebook, Instagram, média i nadšení nutriční poradci nás dennodenně zahánějí svými moudry do kouta. Co jíst, co nejíst, jak cvičit nebo kolik kilometrů máme denně ujít.

Když už ručička váhy ukazuje víc, než sneseme, rozhodneme se jít do sebe. Co když se však z počátečního odhodlání stane posedlost? I tady platí, že nic se nemá přehánět. Ale bohužel i tady najdeme takové, co se stali otroky svého zdravého životního stylu.

 

Co to je?

Fixaci na zdravé jídlo neboli orthorexii nervosu popsal jako první v devadesátých letech lékař Steven Bratman, který jí sám trpěl. Orthorexii zařadil mezi poruchy příjmu potravy vedle anorexie, bulimie nebo záchvatovitého přejídání. U posedlosti zdravým jídlem však nejde o jeho množství, ale kvalitu, vyváženost a přípravu.

 

Pomalu a nenápadně

Jak všechno začíná? Dost nevinně. Orthoretik na začátku omezí nezdravé potraviny, jako jsou tučná, smažená či extrémně sladká jídla. Tím to však nekončí. Postupně přestane jíst pečivo, mléčné výrobky i maso a pokračuje dál. Na svůj seznam zakázaných potravin přidává další a další, ovšem stále není spokojený.

Volný čas tak začne trávit pročítáním webů o zdravém jídle, hledáním receptů bez lepku, cukru, mléka i vajec. V obchodech ho pomalu zajímá jen ovoce a zelenina, a co není bio, do košíku nepatří.

 

Pocit nadřazenosti

Podle nutriční terapeutky Karin Kratiny dělí orthoretici potraviny pouze na špatné a dobré. Celé dny tráví myšlenkami na jídlo a mnohdy i několik dní předem plánují své jídelníčky a sestavují si takzvaně „svá menu“. Čím vetší je nutkání najíst se naprosto zdravě, tím větší je problém najíst se mimo domov a najít takové potraviny, které by splňovaly jejich normy. Takový obyčejný nedělní oběd s rodinou může být později pro orthoretika nezvladatelným úkolem.

Když už zhubne a od ostatních slyší obdivné, povzbuzující komentáře, nakopne ho to ještě víc a postupem času se ze zdravého stravování stává jediný smysl života. Orthoretik dosáhl svého vítězství a ostatní začíná odsuzovat. Jak si jen můžete dát ten bílý rohlík s máslem a salámem, říká si. Vždyť je v něm tolik tuku a zbytečně kazí postavu. To, že ho sám ještě před pár měsíci snídal každý den, jakoby už nebylo.

 

Zhřeším? Trest mě nemine

Co jiný ocení, orthoretika děsí. Rande v restauraci nebo kavárně odmítne a navrhne radši obyčejnou procházku. Jít na zmrzku? Nepřipadá v úvahu! Když už, tak jedině sorbet ze stoprocentního ovoce. Nejlíp je však přece jen doma a radši oželí i pohodový sedánek s přáteli u pivka.

Ani on však není z oceli a pocity osamělosti na sebe nenechají dlouho čekat. Zkusí to vyřešit čtverečkem čokolády a najednou je v něm celá. Co teď?! Katastrofa, všechno úsilí je pryč. Doslova cítí, jak se mu ten odporný tuk a cukr usadil na doteď skvěle vypracovaném břichu. Výčitky neznají mezí a mohly by konkurovat těm gamblerským. Spravit to může snad jen půst. Rozumné, ne?

 

Važte si svého zdraví

Hlavní je jedno. Nic nesmí překročit určitou hranici. Ať už jste milovník zdravé stravy, nebo naopak fast foodů. Nejlepší je zlatá střední cesta, kdy se neomezujete, ale zároveň jíte s mírou a od každého trochu. Proč si zbytečné ničit zdraví? Jíme přece jenom proto, abychom žili, a nežijeme proto, abychom jedli.