(Ne)tradiční potraviny na posílení imunity

Podzim se už hlásí o slovo a stejně jako opadávají listy na stromech, někteří z nás padají do postele s horkým čajem. Počet míst, kam člověk musí nosit roušku, se stále množí, a tak je na místě posílit imunitu, co to jde. Úplný terminátor z vás sice nebude, ale křehká větvička, kterou láme chladný vánek, taky ne.

 

Stravování je základ

Imunita je komplexní záležitost a její „spolupráci“ ovlivňuje několik faktorů. Důležitý pro její správné fungování je dostatečný (ale ne nadbytečný) energetický příjem s odpovídajícím množstvím bílkovin, omega 3 mastných kyselin, minerálních látek a vitaminů. K tomu byste měli připojit dostatek spánku a pohybu.

I když víme, že neexistuje žádná všemocná potravina, která by dokázala bojovat proti všem zlořádům napadajícím a oslabujícím naše těla, pojďme si představit ty, které nám v cestě za silnější imunitou pomohou o něco více než ostatní.

 

Vitaminy C a D

Vitamin C najdete nejen v citronu, ale také v červené paprice, šípku, rakytníku nebo rybízu. „Céčko“ mimo jiné způsobuje zvýšenou aktivitu imunitního systému, a pokud ho v rozumné míře budete doplňovat, brzy budete jako rybička.

Vitamin D vám dodá hlavně sluneční záření, kterého teď postupně ubývá, a tak bychom ho měli doplňovat ve stravě. „Déčko“ najdete v rybách, houbách nebo vejcích. Některé potraviny, jako jsou mléčné výrobky nebo cereálie, mohou být o vitamin D obohaceny.

 

Sladká i kyselá exotika

Batáty, které jsou nyní k dostání téměř ve všech obchodech, mají velmi specifickou nasládlou chuť. V české kuchyni na ně ještě nejsme moc zvyklí, ale určitě byste jim měli dát šanci. Obsahují totiž výrazné množství beta karotenu, důležitého antioxidantu a látky, ze které vzniká vitamin A, a vitaminu C – silných bojovníků proti infekcím. Pokud vás představa sladkých brambor na talíři zaujala, ale nevíte, co z nich uvařit, vyzkoušejte například batátové kari s červenou čočkou nebo pečené batáty se zeleninou a tofu.

Grepy, pomela a další citrusy dnes též najdete v každém větším obchodě, a pokud se nenecháte odradit jejich kyselou, občas až nahořklou chutí, odměnou vám bude pořádná dávka vitaminu C. Pravidelná konzumace těchto dobrot vám pomůže v prevenci proti chřipce a nachlazení.

 

České aromatické zlato

Česnek i cibule působí jako přírodní antibiotika. Obsahují látky s antibakteriálními, antivirovými a antioxidačními účinky. Obě potraviny jsou nejúčinnější v syrové podobě – zkuste si doma připravit česnekovou pomazánku nebo starý dobrý rajčatový salát s cibulí. V případě, že vám v syrové podobě nechutnají, zkuste vydatnou česnečku nebo cibulačku. Pro jejich přípravu použijte poctivý domácí vývar, který má také blahodárné účinky na naše zdraví.

 

Štěstíčku naproti

Jak už jsme zmínili, zázračné potraviny, které by vás ochránily před veškerými nemocemi a infekcemi, existují leda v pohádkách. Zdraví holt musíte jít naproti. Dopřejte svému tělu dostatek spánku, odpočinku, ale také pohybu, a především vhodné a zdravé potraviny.

 


Loma Viloma: Cvičení pro zdravé padesátníky

Říká se, že věk je jen číslo, a v józe to platí dvojnásob. Hodí se pro elastické teenagery i čilé prarodiče. Přesto i v józe jsou v určitém stadiu života některé pozice a sestavy vhodnější. Lektorku Světlu Indiru Prokešovou jsme proto poprosili, aby nám poradila, jaké cvičení by doporučila padesátníkům. Její volba? Loma Viloma. Zní to jako zaklínadlo a prý taky tak funguje – je to sestava, která posiluje a nabíjí energií. Máme pro vás hned tři úrovně cvičení seřazené podle náročnosti. 

 

„Loma Viloma je polaritní cvičení, které přes střed těla harmonizuje tělo i mysl. Získáváme tolik hledanou vyváženost a klid. Ne pasivitu, ale aktivní, vnímavý a energeticky vyvážený postoj k sobě i okolí,“ vysvětluje lektorka jógy Světla Prokešová a dodává: „Ve fyzickém těle posilujeme především břicho, páteř a protahujeme další svaly. Naše tělo získává pevnost, pružnost a ladnost.“

 

Každá série má jasně daný postup, stručné instrukce najdete hned pod obrázky.

 

Sestava 1

 

Sestava 2

 

Sestava 3

 

Všechna cvičení se snažíme provádět uvolněně. Nohy, ruce i trup držíme při cvičení natažené, ale ne napjaté. Při cvičení na bocích držíme tělo vytažené v jedné rovině. Ani nevysazujeme hýždě, ani se neprohýbáme. Pozice zaujímáme vždy plynulým pohybem s nádechem a s výdechem se stejně plynule vrátíme zpět do výchozí polohy.

 

Rychlost pohybu přizpůsobíme tak, aby nám vyšel na celou dobu nádechu i výdechu. Každý cvik provádíme třikrát. Pokud se ve cviku zvedají levá a pravá noha samostatně, považujeme za jeden cvik zvednutí po řadě obou nohou. Pořadí cviků pro pravou a levou stranu je možné si zvolit individuálně tak, jak jsme zvyklí.

 

Důležitou roli v celém systému hraje dýchání. Na začátek můžeme použít dechový rytmus například v poměru 2 : 1 : 2 : 1 (dvě vteřiny nádech, jedna vteřina výdech) nebo 4 : 2 : 4 : 2, později 6 : 3 : 6 : 3, pokročilí se mohou ustálit i na poměru 8 : 4 : 8 : 4. Lidé s vysokým krevním tlakem a kardiaci cvičení provádějí ve vlastním rytmu dechu a bez zádrží. Pokud by se vám to zdálo jednoduché, zkuste prodloužit nádechy, výdechy a zádrže.

 

„Vybavuje se mi velice distingovaná paní, která při první sérii v lehu na břiše chtěla zvednout nohy. Asi ji překvapilo, jak náročné to je, protože pořádně zaklela a pronesla: ‚A já myslela, že to nic nebude!‘,“ směje se Světla. Počáteční náročnost ale převažují pozitivní účinky cvičení: „Vše geniální je prosté, stejně tak i toto cvičení. Jednoduchými pohyby ověřenými tisíci let můžeme i dnes dosáhnout skvělých výsledků.“

 

My pokládáme podložku a jdeme na to, co vy?

 

 


Je lepší slovenská kapustnica, nebo česká zelňačka?

Pojďme definitivně rozetnout věčnou řečnickou otázku: se šípkovou, nebo se zelím? V tomto případě ale nepůjde o divočáka. Posvítíme si na jiný poklad národních kuchyní v Česku i na Slovensku. Která je chutnější, která je zdravější? Kde se dělá nejlepší? Připravili jsme pro vás souboj ikonických regionálních polévek ze zelí, tedy české zelňačky a slovenské kapustnice.

 

Pro pořádek začněme názvoslovím. To, čemu se u nás v Česku říká zelí, je na Slovensku kapusta. Naopak kapusta v češtině je kel ve slovenštině. Proto pozor na základní chybu – slovenská kapustnica není v Česku kapustová polévka, ale zelňačka. Aby to bylo ještě složitější, kapustnica je na Slovensku i označení pro šťávu z kysaného zelí, které je základním kamenem slovenské polévky se stejným jménem.

 

 

Jaké jsou tedy základní rozdíly mezi českou zelňačkou a slovenskou kapustnicou? Kapustnica se v zásadě dělá ve dvou variantách – postní (bez masa) a všední (s masem). Dále obsahuje tyto základní ingredience: šťávu z kysaného bílého zelí, brambory, houby, zelí a maso či klobásu.

 

Česká zelňačka obsahuje podobné suroviny, bývá často hustší, klobásu či maso obsahuje prakticky vždy a varianty se dělí na bílou a červenou, která se koření sladkou paprikou. Na rozdíl od většiny kapustnic obsahuje buď sladkou, či zakysanou smetanu a zahušťuje se moukou. Také se do ní častěji přidává vývar, ať už zeleninový, či masový, zatímco u kapustnice se pracuje většinou jen se samotnou šťávou z kysaného zelí. Kapustnica se zahušťuje strouhaným bramborem nebo haluškami, moukou spíše výjimečně.

 

Tipy a triky

Pokud přidáváte klobásu, vybírejte spíše kvalitnější. Nakrájejte ji na malá kolečka, protože čím tenčí, tím více chuti se z klobásy uvolní do polévky. Na dochucení můžete přidat sušené švestky, jablka nebo dokonce hrušky. Zelňačka i kapustnica jsou nejlepší po dvou až třech dnech uležení, kdy se všechny chutě skvěle spojí, tak si to dobře načasujte. 😊

Sušené houby před použitím máčejte alespoň 30 minut, vodu z hub použijte rovněž. Brambory připravte zvlášť. Pokud se totiž vaří v kyselém prostředí, nezměknou dostatečně.

 

Poslední tip je tak trochu svatokrádež, ale pokud je na vás polévka moc kyselá, po lžičkách do ní přidávejte jedlou sodu a míchejte. Nejprve se zpění, ale za chvíli se vrátí do původní podoby a s méně akutní kyselostí.

 

Jelikož běžný recept na kapustnicu či zelňačku seženete opravdu snadno, ponořili jsme se trochu hlouběji do regionů a přinášíme vám regionální recepty na nevšední kapustnicu a zelňačku.

 

Zabíjačková kapustnica

Tenhle zajímavý recept hledejte pod Tatrami. Během zabijačky očistíme půl vepřové hlavy, bůček s kostí i kůží a plecko bez kosti. To vše vložíme do studené vody, pomalu vaříme dvě hodiny a vznikající pěnu odstraňujeme. Měkké maso vybereme, vývar přecedíme a vaříme dohromady zelí s kroupami a kořením (bobkovými listy, stroužky česneku a celými kuličkami černého pepře i nového koření) asi 30 minut. Mezitím vykostíme hlavu, odstraníme kůži a všechno maso vložíme pokrájené do změklého zelí. Dochutíme čerstvě rozdrceným česnekem, pepřem a majoránkou. Ozdobíme nasekanou feferonkou, podáváme s chlebem.

 

Kapustnica s fazolemi

Netradiční kombinace kysaného zelí s fazolemi pochází z Oravy, ale vaří ji i na východě Slovenska. Maso byste v ní hledali marně, je to čistě zeleninový postní vývar – hustý, hutný a zdravý. Na oleji opečeme cibuli s kmínem, zalijeme vývarem a vodou ze zelí. Namočené fazole uvaříme doměkka a jednu třetinu rozmixujeme na zahuštění polévky. Do polévky přidáme kysané zelí, nakrájené sušené hřiby spolu s vodou, v níž se máčely, rozmixované fazole a uvařené, na kostičky nakrájené brambory. Počkáme, dokud se vše nesvaří dohromady, a odstavíme. Podle chuti osolíme a opepříme.

 

Regionální varianty kapustnice na Slovensku podle etnoložky Kataríny Nádaské

 

Jižní Slovensko

Maso, houby a nakrájená, často pikantní klobása (vliv Maďarska).

Liptov

Uzená ryba, rajčatový protlak a ječmenné kroupy. V některých variantách se objevují i zvlášť vařené „rezance“ neboli domácí nudle.

Kysuce

Bez masa a sádla. Na závěr vaření se přidávají rozmíchaná vajíčka. Brambory vařené ve vodě zvlášť. Zahustí se hladkou moukou.

Banskobystrický region

Uzená či čerstvá krkovička. Klobása vařená v celku a nakrájená teprve do talíře se zbytkem polévky.

Gemer

Uzená žebra, sušené švestky a pravé hřiby. Jedna z mála variant, ve které je podobně jako v Čechách i paprika a smetana.

Zemplín

Zásadně vaří kapustnicu den předem. Recept s kmínem a červenou paprikou.

 

Ždárská zelňačka

Variací mezi zelňačkami je méně než mezi kapustnicemi, ale tahle stojí za to. Jde o krajovou polévku ze skopového masa, kyselého zelí, hladké mouky a mletého zázvoru. Servíruje se, a teď se podržte, ozdobená kolečky citronu a šlehačkou.

 

Omyté skopové maso zvolna uvaříme do měkka v osolené vodě a nakrájíme. Kyselé zelí překrájíme, zalijeme částí masového vývaru a dusíme 30 minut. Na sádle zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přisypeme prosetou hladkou mouku a uděláme světlou jíšku. Tu pak zalijeme zbylým vývarem, rozšleháme, přivedeme do varu a půl hodiny vaříme. Přidáme nakrájené maso, dušené zelí, rozetřený česnek, mletý pepř, zázvor a povaříme ještě 10 minut. Při podávání nezapomeňte u každé porce přidat kolečko citronu a na něj kopeček šlehačky.

 

Valašská kyselica

Zde se jedná o klasický regionální recept, který mají dům od domu vždy o trochu jiný. Vedle kysaného zelí se dávaly do kyselice na Valašsku také brambory spolu s mlékem, kyškou nebo smetanou. Nechyběly ani houby, které měl každý po ruce, ať už čerstvé, nebo sušené. Klobásy a uzeniny přišly až později. Nakonec se někde přidávalo do již uvařené polévky vajíčko. K jednotlivým rozdílům bychom mohli vytvořit samostatný článek, a tak raději pojďme rovnou k samotnému receptu.

 

Kysané zelí lehce překrájíme a dáme jej i s nálevem, vodou a kořením (česnek, bobkový list, nové koření, majoránka, pepř a kmín) vařit. Na kostky nakrájené brambory uvaříme v osolené vodě zvlášť. Na pánvi osmahneme nasekanou cibulku, přidáme na kostičky nakrájenou klobásu a plátky žampionů. Lžíci hladké mouky rozmícháme v troše vody nebo vývaru a vmícháme do zelí. Společně pár minut povaříme. Poté do polévky přidáme osmahnutou klobásu a uvařené brambory. Promícháme, odstavíme z plotny a zjemníme sladkou smetanou. Ve finále vyladíme chuť přidáním cukru, soli a koření.

 

Zelňačka se sušenými švestkami

Tento jednoduchý recept pochází z okolí Hradce Králové. Zelí zalijte vodou tak, aby se plně ponořilo, a vařte 20 minut. Na oleji nechte zesklovatět na kostičky nakrájenou cibuli, přidejte papriku, kmín a krátce osmahněte. Přisypte oloupané a na kostky nakrájené brambory, vločky, červenou čočku, sušené švestky a zalijte 800 ml vody. Osolte a vařte do změknutí brambor. Přidejte vařené zelí a krátce společně povařte. Dochuťte lahůdkovým droždím, zjemněte rostlinnou smetanou a prohřejte.

 

Česká zelňačka v regionech

Česká zelňačka se objevuje v mnoha regionech. Ingredience se často historicky liší podle úrodnosti kraje a nadmořské výšky. V horských oblastech bývala zahuštěná, obsahovala hojnost hub a méně často maso, zatímco v nížinách se častěji objevovala varianta čirá s klobásou či uzeným.

 

Valašsko

Známá pod místním názvem Valašské kyselo nebo Kyselica, bílá klasická varianta obsahuje jen zelí a brambory, hladkou mouku a mléko.

 

Jižní Čechy

Takzvaná Buďejcká zelnice se dělá z čerstvého zelí, kyselí se na závěr octem. Zahušťuje se kysaným mlékem a používá se do ní i máslová jíška. Dostává tak velmi sytou a hutnou chuť

 

Východní Čechy

Na Hradecku se často zelňačka jmenuje také „couračka“ a kromě polévky se jedná i o omáčku. Brambory se do ní podobně jako na Slovensku vaří zvlášť a vkládají se do talíře až při servírování. Je zahuštěná smetanou a na Pardubicku se zdobí i strouhaným perníkem.

 

Západní Čechy

Rozhodně hutná a vydatná varianta, cibule dělaná zásadně na sádle, obsahuje papriku a často i pálivou červenou klobásu. Čím blíže k hranicím s Německem, tím častěji se objevuje varianta s bavorskou klobásou.

 

Severní Čechy.

Jedna z podivnějších krajových variant, připravuje se z bílého i červeného zelí a přidávají se do ní křížaly, tedy sušené ovoce, ať už jablka, švestky nebo hrušky.

 

Jižní Morava

Netradiční varianta se jmenuje Bánovská kyselica. Kromě zelí a brambor obsahuje den předem vařené fazole, zahušťuje se vajíčkem. Další zvláštností je, že se do ní přidávají houby nakládané do octa.

 

 

Jak vidíte, receptů je celá řada, a u jejich psaní nám začalo dost kručet v břiše. Naše česko-slovenská redakce se zatím neshodla, byť musíme uznat, že na Slovensku bude podle reakcí kolegů kapustnica předmětem až nábožné úcty srovnatelné u Čechů snad jen s bramborovým salátem. Který z receptů nejvíce oslovil vás?


VIDEO: Pánevní dno je základ ženského zdraví

Centrum Manhattanu, čtyři nerozlučné kamarádky Carrie, Charlotte, Miranda a Samantha večeří v luxusní restauraci. „Právě teď ho posiluju,“ potměšile hlásí Samantha svým kamarádkám a srká lahodný koktejl. Řeč je o posilování pánevního dna, konkrétně o slavných Kegelových cvicích. I my dnes probereme a procvičíme pánevní dno, ale vyzkoušíme si něco lepšího, než jsou zmíněné „Kegelovky“. Jestli to bude u koktejlu, to už necháme na vás.

 

„Pánevní dno je skupina svalů na spodku pánve. Doslova si ho můžete představit jako mísu, která podepírá vaše orgány. Jeho svaly také pomáhají udržovat správný nitrobřišní tlak, stabilizovat pánev a mají i funkci sfinkterovou, tedy uzavírání močové trubice a konečníku,“ vysvětluje fyzioterapeutka Lenka Chuchutová, která se specializuje na fyzioterapii v gynekologii.

 

Už z anatomie je jasné, že jde o téma citlivějšího rázu, o kterém se často stydíme mluvit, což potvrzuje i fyzioterapeutka: „Muži si například často mylně myslí, že pánevní dno by měly cvičit pouze ženy. Pro ně je ale také velmi důležité z hlediska plodnosti, ale i celkové kondice, třeba aby je nebolela záda. Je to přeci jen část těla, která podpírá obsah celého břicha.“ Zároveň souhlasí, že častěji se této problematice věnují ženy. Ty totiž pánevní dno vnímají mnohem více, a to zejména v souvislosti s těhotenstvím a porodem – obdobím, kdy pánevní dno nejvíce zatěžujeme. Podle Lenky je uvolněné a zároveň pevné pánevní dno základem ženského zdraví a my se dnes podíváme na to, jak ho dosáhnout.

 

Vyzkoušejte speciální cvičení pro zdravé pánevní dno: Pánevní hodiny uvolní a posílí svaly pánevního dna, SI skloubení (dva klouby v oblasti beder, tzv. „esíčko“), kyčle i bedra.

 

https://youtu.be/_7eGuLUbops

 

Těhotenství a porod je zlom

Nejdůležitější je najít balanc mezi uvolněním a zpevněním. Co se ale stane, když jedno výrazně převládá? „S povoleným pánevním dnem se nejčastěji setkávám u čerstvých maminek, které mohou mít problémy s úniky moči, takzvanou stresovou inkontinencí, přičemž ‚stresem‘ se tu myslí zvýšený nitrobřišní tlak, který vzniká například v důsledku zvedání těžších věcí, kýchání a podobně. Dalším znakem přílišného rozvolnění bývá pokles pánevních orgánů. Bohužel ženy se někdy stydí a potíže neřeší. Mohu je ale uklidnit, že je to velmi časté a řešení rozhodně stojí za to,“ radí fyzioterapeutka.

 

Opačnou situací bývá příliš stažené pánevní dno. S ním se stejně často potýkají muži i ženy kvůli sedavému životnímu stylu, pádům na kostrč, intenzivnímu nebo nesprávnému cvičení. Může ho způsobovat i psychické napětí, ať už jde o dlouhodobý mírný stres, nebo trauma. Podíl na něm může mít i nošení podpatků. Stažené pánevní dno s sebou často nese bolesti zad, pánve, kyčlí, kostrče, způsobuje sníženou plodnost a u žen často i bolestivou menstruaci nebo bolest při sexu.

 

Cvičit, ale nepřecvičit

„Svaly pánevního dna vyžadují zvláštní péči. Jsou náchylné k přetížení, proto bych byla opatrná se zmíněnými proslulými Kegelovými cviky, které jsou hlavně o zatínání. Někdy také převládá mýtus, že funguje zadržování proudu moči. Tady bych chtěla říct, že to není nic dobrého pro náš močový měchýř,“ varuje Lenka a ještě dodává, proč klade takový důraz na uvolnění: „Pánevní dno je soubor několika velmi jemných svalů a typické je, že některé bývají povolené a jiné zase přetížené, proto je potřeba na začátku celé pánevní dno nejprve zrelaxovat a pak teprve pracovat na jeho celkovém posílení.“

 

Společně s Lenkou pro vás máme pár tipů, co dělat, aby bylo vaše pánevní dno v kondici a rovnováze:

 

  1. Uvědomte si svou pánev: Soustřeďte se na pánevní oblast a prozkoumejte ji. Už jen cílené vnímání této části těla spustí fyzickou reakci, a vy tak můžete začít svaly aktivovat nebo uvolňovat.
  2. Dýchejte do podbřišku: Při každé příležitosti veďte nádech až do podbřišku. Je to také skvělá pomůcka, jak si pánevní dno vůbec uvědomit a uvolnit a jak se celkově zbavit přebytečného napětí nebo stresu a podpořit správné dechové návyky.
  3. Hýbejte se, kdykoli to jde: Tanec, chůze, jóga nebo balanční cvičení jsou rozhodně aktivity, které ocení i pánevní dno. Perfektně fungují i různé vlnivé pohyby, které si během dne jen tak nedopřáváme, byť chápeme, že na veřejnosti se do vlnění boků úplně nehrnete. J
  4. Vyzkoušejte speciální cvičení: Co se týká speciálního cvičení zaměřeného na celou pánevní oblast, které jsme si ukázali ve videu, platí, že méně je více. Raději cvičte kratší dobu, klidně jen minutu, ale vícekrát za den. Čím nepatrnější pohyb je, tím lépe uvolníte i ty nejmenší svaly, vazy a klouby ve vaší pánvi.

 

 


Proč je podzim nádherným obdobím

Rozličné barvy, čaje, polévky, ohníčky a chlupaté polštářky. Podzim – čas pohody, radosti a tvoření. Nebo ne? Mnoho lidí se na toto roční období netěší kvůli ubývajícímu dennímu světlu a klesající teplotě. Na podzimu je ale tolik, co si užít! Pojďme si připomenout, co ho dělá tak výjimečným.

 

Nespočet chutí a vůní

Dýňová polévka, nebo skořicová káva? Jednou z mnoha výhod podzimu je jeho rozmanitost a nepřeberné množství sezónních vůní, kterými si můžete zpříjemnit pobyt doma i venku. Skořice, hřebíček, jablka či ořechy – ingredience, které vyplňují podzimní dny. Zachumlejte se do své oblíbené dečky, pusťte si film a přivoňte k horkému kakau. Poté se můžete vrhnout na výrobu podzimních dekorací, přečíst knihu, na kterou jste zatím neměli čas, nebo upéct jablečný štrůdl pro celou rodinu.

 

A co teprve pečené kaštany! Už jste je vyzkoušeli? Vychutnat si je můžete na farmářských trzích, ale i v pohodlí domova. Stačí naříznout slupku kaštanů do tvaru kříže a nechat troubu udělat svou práci. Jejich specifická vůně a chuť navodí tu správnou atmosféru, ale také pomůže vašemu tělu v boji s únavou a stresem. Pečené kaštany mají příznivé účinky na vlasy, kůži a působí jako prevence proti respiratorním či kardiovaskulárním poruchám.

 

Červená, žlutá, hnědá

I v období, kdy se vše pomalu připravuje k zimnímu spánku, si můžete zaskotačit se svými dětmi. Čerstvě napadané barevné listí přímo vybízí k tomu si v něm zařádit. Anebo vezměte svou drahou polovičku na procházku lesem a užívejte si klidu a rozmanitých barev.

 

Další typickou aktivitou podzimu je pouštění draka. V období chytrých telefonů to už sice nezní tak cool, ale radost z vašeho výtvoru, který se ladně vznáší na nebi, je k nezaplacení. S dětmi můžete uspořádat soutěž o to, kdo bude mít nápaditějšího a rychlejšího draka. Ze spadaných větviček, kaštanů, žaludů a dalších „plodů podzimu“ pak vytvořte věnce, zvířátka – kreativitě se meze nekladou.

 

Fandové seriálů, spojte se

Zarytí fandové seriálů vědí, že na podzim vycházejí nové díly a série. Pokud jste stále filmoví a seriáloví začátečníci a nevíte, jaký je rozdíl mezi Hvězdnou bránou a Hvězdnými válkami, kdy jindy se vám naskytne vhodná příležitost udělat si horký čaj a objevovat svět Netflixu? A navíc bez výčitek, že jste celý den zalezlí doma.

 

Podzim je časem zklidnění a celkové regenerace. Příroda se pomalu připravuje na zimu a lidé mají prostor se na chvíli zastavit a odpočinout si. Cestování už bylo až až. Říjnové a listopadové víkendy tedy přímo vybízejí k úklidu, renovaci či jinému zpříjemnění domácnosti. Nemusíte hned vybourávat polovinu kuchyně. Stačí, když vybavíte domov drobnými prvky, jako jsou svíčky, polštářky, nebo dalšími zútulňujícími dekoracemi.

 

Podzimní rovnováha

Podzim není jen o deštivém a pochmurném počasí. Denního světla je sice o něco méně, zato máme více času na rodinu a sebe sama. Přichází čas zklidnění a uvolnění. Nehledě na to, že například taková návštěva saunového ceremoniálu získává úplně jiný rozměr.

 


Doplňkové sporty pro běžce, cyklisty i plavce

Jakou činnost vykonáváte nejčastěji? Ať už jste vášnivými běžci, lezci, či máte sedavé zaměstnání, vaše těla si vytvářejí pohybové návyky, které stimulují pouze určité partie svalů. Tato jednostranná zátěž se pak může projevit po fyzické i psychické stránce. K jejímu vyrovnání slouží doplňkové neboli kompenzační sporty. Triatlonista Patrik Čurila nám proto ukázal, jakým sportům a cvičením se věnuje, aby se udržel fit a v rovnováze.

 

Běh

Pojďme začít s tím nejdostupnějším. K běhu potřebujete prakticky jenom dobré boty, a tak není divu, že se mu v poslední době věnuje čím dál více lidí. „Běh je perfektním prostředkem ke zlepšení kondice, k psychohygieně či hubnutí. Pravidelnost, konzistence a pravidlo ‚pomalu dál dojdeš‘ z hlediska zvyšování objemu odběhnutých kilometrů, vzdálenosti a často i tempa tu platí dvojnásobně,“ myslí si Patrik.

 

Hnacím motorem běhu je zadní stehenní sval. Při špatných běžeckých návycích se často přetěžují jednotlivé klouby, záda, ramena či trapézové svaly. Byť je běh celotělovou aktivitou, přetížení, poranění šlach a kloubů a dysbalance jednotlivých svalových partií jsou zcela běžné.

 

Vhodným doplňkovým sportem pro běžce je tedy plavání, při kterém uvolníte přetížené svalstvo a posílíte další svalové partie, které nejsou tak zatěžované při častém běžeckém tréninku. „Dalším vhodným kompenzačním sportem pro běh je také cyklistika. Ta se používá i při rehabilitačních procesech, např. po zranění kolene. V případě rehabilitací mluvíme konkrétně o lehkém spinningu. Dále doporučuji mezi doplňkové sporty zařadit i protahování a cvičení zaměřená na ‚core‘, tedy vnitřní svalstvo,“ doplňuje Patrik.

 

Jízda na kole

I když cyklistika méně opotřebovává klouby než běh, také má svá úskalí. Zapálení cyklisté mají často zkrácené svalstvo, protože jde o sport, ve kterém je tělo v relativně statické a jednopolohové zátěži. Nejvíce trpí záda, kříž a ramena. Svaly na nohou se také při šlapání nepohybují v plném rozsahu pohybu. Základní doplňkovou činností je proto strečink. Svaly se tak dostanou do nataženějších poloh, než kterých dosahují při jízdě na kole.

 

„Je všeobecně známo, že se cyklisté moc nehrnou do běhání. Pro ně ani není vhodnou kompenzací. Tou je spíše plavání,“ míní Patrik. Dále také doporučuje silový trénink, který mohou cyklisté použít pro zlepšení síly i jako doplňkovou činnost. „Zde je obrovsky důležité cvičit technicky správně, aby se projevil benefit takovýchto cvičení, a nebylo tomu naopak. Když mám za sebou těžší běh či jízdu na kole a druhý den jdu do posilovny, je tam riziko, že si ublížím cvičením s těžšími váhami,“ dodává Patrik.

 

Cílem silového cvičení je v tomto případě zatížený sval aktivovat, aby se zlepšila jeho regenerace. Sval se lépe prokrví a dostane se k němu tím pádem i více kyslíku a živin. Tento druh cvičení by měl následovat den po náročnějším tréninku a cvičit byste měli zvolna a s lehčím závažím, abyste nepřetížili své tělo. Pokud nemáte rádi prostředí posiloven, k aktivní regeneraci napomáhá i procházka, lehké plavání nebo tzv. rolování na pěnovém válci.

 

Plavání

Teď si asi říkáte, zda vůbec potřebujete kompenzaci k plavání, které se doporučuje jako doplňková činnost k běhu i jízdě na kole. Rozhodně jde o nejkomplexnější a nejšetrnější ze všech tří triatlonových sportů, ale když neplavete od malička, kompenzační cviky potřebujete i zde. „Na Slovensku mám triatlonový klub. Spousta lidí, co ho navštěvuje, se teprve plavat učí nebo mají plavání pouze jako hobby. Proto se u nich častěji vyskytují špatné pohybové návyky nebo jsou zkrácení. Zde přichází na řadu opět strečink a silový trénink,“ radí Patrik.

 

Plavání má velkou výhodu, že při něm můžete měnit styly, které se navzájem částečně kompenzují. Když tedy plavete hodně kraul, v rámci kompenzace zvolte znak, protože se jedná o opačnou polohu s opačným záběrem.

 

Pokud s plaváním začínáte, dbejte na to, abyste se alespoň základní techniku naučili správně, a věnujte se protažení ramen a vrchní části těla. Důležité jsou také vnitřní svaly, které drží polohu těla, aby vám při plavání nepadaly nohy nebo jste se nevlnili. „Cvičení vnitřních svalů, stabilizační cvičení a základní silová cvičení, jako např. dřepy, kliky nebo vzpory, bych doporučil většině lidí. Tohle bohatě stačí většině populace jako základní silový trénink a nejsou k němu potřeba žádné speciální doplňky,“ říká Patrik.

 

Golem a tančení

Dříve se Patrik věnoval na výkonnostní úrovni i lezení, ale kvůli protichůdným svalovým návykům se musel rozhodnout pouze pro jeden sport. „Lezení vyžadovalo zpevněná ramena a další svaly, zatímco při plavání by měl mít člověk svaly uvolněné. Kdybych měl uvolněné rameno při lezení, může mi vyskočit či se mohu jinak zranit. Oproti tomu při plavání jsem se ve vodě převaloval jako takový malý golem,“ směje se Patrik.

 

Pokud se dané pohybové aktivitě věnujete pouze jednou za čas, nevybudujete si pohybové návyky, které by vám mohly narušit výkonnost ve vašem primárním sportu. Klidně můžete jít i jednou za čas tančit – jde o aerobní aktivitu, při které pracuje srdce, získáte správné držení těla a zpevníte při ní i kotníky a kolena, protože musíte např. při klasických tancích držet neustále určitou polohu, čímž zapojujete vnitřní svalstvo.

 

Když do sebe vše zapadne

Z hlediska doplňkových cvičení se tedy může zdát triatlon jako ideální volba – běh kompenzujete jízdou na kole a oba tyto sporty vyvažujete plaváním. Když do toho posílíte střed těla, můžete se považovat za komplexního sportovce. Pokud byste chtěli závodit či se sportu věnovat na profesionálnější úrovni, zapojte do tréninkového plánu i silová cvičení.

 

Kompenzační cvičení pozitivně ovlivňují i psychiku. Proto se Patrik v době, kdy nezávodí, věnuje i jiným sportům, aby ozvláštnil svůj zaběhnutý režim. „Rád lyžuji freeride i na sjezdovkách, jako bývalý lezec také zavítám na stěnu anebo se vydám na turistiku do Tater. Jako triatlonisté máme štěstí, že se věnujeme sportům, které se navzájem kompenzují. A když to člověk dělá všechno technicky správně a nic extra nepřehání, má to nastavené tak, jak to jeho tělo potřebuje, i riziko zranění se podstatně snižuje. Proto je triatlonistů zraněných méně než např. běžců,“ uzavírá Patrik.


Reportáž: Prohřejte tělo i duši se saunovými ceremoniály

Saunování u lidí většinou vyvolává jasnou představu – tiché pocení se v 90 stupních a mnohdy i odpočítávání minut, kdy se můžete jít zchladit. Z tradičního saunování se ale dá udělat nevšední zážitek, při kterém se lépe prohřejete a rozhodně nebudete koukat na čas. Slyšeli jste někdy o saunových ceremoniálech? Samy jsme je na vlastní kůži vyzkoušely a také vyzpovídaly saunérku Kateřinu Šmídovou, Češku, která patří v saunových ceremoniálech mezi světovou špičku.

 

„Znám mnoho lidí, kteří tvrdí, že je sauna nebaví, protože mají po chvíli pocit, že nemohou dýchat a že je všechno pálí. Pak přijdou na saunový ceremoniál a jsou mnohdy překvapeni, že tam zvládli být v naprosté pohodě celou čtvrthodinu. Důvod je jasný. Lidé mají najednou na co koukat, něco cítí a nemyslí na to, že jim je horko,“ říká Kateřina Šmídová.

 

Výhod saunových ceremoniálů je několik. Z fyzického hlediska se za kratší čas daleko intenzivněji prohřejete. Po psychické stránce mají velký vliv vůně, které navozují pohodovou náladu a zážitek zesílí. Podle saunérky Kateřiny je právě vliv na psychiku jednou z největších přidaných hodnot saunových ceremoniálů.

 

Jako první zážitek jsme absolvovali ceremoniál ve velkém srubu, do kterého se vejde zhruba 90 lidí. Srub byl poměrně plný, ale stále poskytoval dostatek prostoru pro všechny zúčastněné. „Saunový ceremoniál trvá zhruba patnáct minut. Saunové kameny se polévají vodou a tím se zlepšuje distribuce tepla a zvyšuje se pocitová teplota. Na kamna se poté dávají ledové koule s připraveným esenciálním olejem,“ vysvětluje Kateřina.

 

 

Po polití kamenů je hlavním úkolem saunéra odpařenou vodu dostat společně s teplým vzduchem dolů mezi všechny zúčastněné. K tomu používá ručník a ladnými pohyby vytváří takzvaný „parní náraz“. Při něm sráží nejteplejší vrstvu vzduchu, díky které se saunování zintenzivní.

 

První ceremoniál se skládal ze tří částí, přičemž každá trvala tři až čtyři minuty. Při každé z nich jeden ze saunérů pokládal kouli z ledové tříště na rozžhavené kameny. Každá koule byla pokapána přesným počtem kapek éterického oleje – v první části esencí ovoce, poté květin a na závěr dřevin. Během pár vteřin tak byla celá sauna provoněná a celý zážitek dokreslovala rytmická hudba. „Významnou roli během ceremoniálů hraje i aromaterapie – pro silnější zážitek používáme kvalitní éterické oleje, které se na kamna dávají skrz led,“ doplňuje Kateřina.

 

Éterické oleje se na kamna dávají přes led, aby se odpařily společně s vodou. Přímým vylitím oleje na horká kamna byste ho totiž rychle spálili a namísto podmanivé vůně by vám zbylo jen saunu vyvětrat. Ledové koule si Kateřina vyrábí sama, přičemž počet kapek oleje na každý rituál je přesně daný. Jednak proto, že opravdu kvalitní éterické oleje jsou vzácná a drahá záležitost, ale také z toho důvodu, že více oleje může znamenat až příliš ostrou vůni, která celý saunovací zážitek může pokazit.

 

Další ceremoniál nás čekal v jemnější finské sauně o teplotě zhruba 70 °C. „Sauny se dají dělit na dva typy – teplé finské, které mají menší vlhkost a vyšší teplotu od 65 do 100 stupňů. Druhým typem jsou sauny o menší teplotě a větší vlhkosti neboli prohřívárny. Sauny s nižší teplotou vyhledávají především rodiče s dětmi nebo lidé, kteří na saunování nejsou zvyklí a chtějí začít zlehka,“ myslí si Kateřina.

 

 

Ceremoniál se jmenoval „Lady beauty“, a jak název napovídá, mohly ho navštívit pouze ženy. Celý patnáctiminutový program probíhal v relaxačním duchu s barevnými světélky rozmístěnými po celé sauně a s romantickou hudbou. Sympatická saunérka tentokrát vzduch rozviřovala velkým červeným vějířem a na závěr celého rituálu všechny účastnice dostaly příjemně voňavý celotělový peeling.

 

Meditačních rituálů je nespočet a používají se při nich různé nástroje. „My například děláme meditační ceremoniál, při kterém saunu zhasneme a pustíme příjemnou meditační hudbu. Při některých ceremoniálech používáme i hudební nástroje, jako jsou tibetské misky. V sauně můžete zažít opravdu velkou relaxaci, která se dá umocnit kosmetickým zážitkem ve formě tělového peelingu. V jednom rituálu používáme i čerstvé bylinky, které dáváme do síta a nad kamny proléváme vodou.“

 

Saunování má mnoho benefitů, ale i svá úskalí. Na co byste měli myslet před první návštěvou, najdete v našem dalším článku.

 

Sauny se liší i podle topného zařízení. Většinou se vytápějí pomocí elektrických kamen, ale existují i takové, které se vytápějí dřevem, kdy se prožitek ze saunování opět posouvá o něco dál.

 

Po zkušenosti ve velkém srubu a v méně horké sauně jsme zjistily, že saunování může být i zábava. Odcházely jsme plné dojmů, příjemně zrelaxované a vymýšlely jsme, na jaké další saunovací ceremoniály vyrazíme. A navíc jsme si k tomu odnesly zbytek peelingové hmoty v kabelkách na další použití.


Videolekce: Buďte rychlí jako šelma

Tentokrát jsme pro vás připravili opravdovou výzvu. Dynamický trénink, který vám dá schopnosti divokých šelem: rychlost, postřeh, sílu a mrštnost. Ty oceníte každý den. Od lapnutí masařky za letu po vyrovnání hrozícího pádu nebo sprint do práce, když zaspíte. Tento trénink vybičuje vaše tělo k lepšímu výkonu, takže skočte na „play“ a nic vás už nezaskočí.

 

Lekce od trenérky Iris Ledvina se skládá z 5 dvojcviků, které budeme opakovat celkem čtyřikrát, a to po 30 a 20 vteřinách. Mezi cviky bude půlminutová přestávka na vydechnutí. Kdyby pro vás cvičení bylo moc intenzivní, kdykoli můžete video zastavit. Nebojte se, schopnosti šelem se probouzejí postupně. Věříme, že je s každým tréninkem vylepšíte. Na konci vás už nezastaví nic, ani kliky s přeskokem (ty jsou totiž opravdu něco, zkoušeli jsme je na vlastní kůži). Vezměte si pití k ruce a jdeme na to.

 

https://youtu.be/IYNoiwbX_fc

 

Velkou předností dynamického tréninku je jeho všestrannost. Zahrnuje plnou škálu pohybu z hlediska rychlosti, směru i dynamiky. Obsahuje jak strečinkovou, tak posilovací i kardio složku. Je náročný, ale výsledek stojí za to. Kromě lepších fyzických schopností má tyto benefity:

 

  • Probudíte se, zahřejete se a spálíte kalorie: Dynamický trénink napumpuje kyslík do svalů a zvýší tak jejich teplotu, což umožňuje využít jejich plný potenciál. Jde také o účinnou metodu, jak spálit přebytečné kalorie.
  • Trénujete i mozek: Nejen svaly dostanou zabrat. Tento druh tréninku vyžaduje rychlou reakci, čímž se zlepšuje váš postřeh. Pomáhá tak nervům a mozku spolupracovat efektivněji.
  • Předcházíte zranění: Zlepšuje se mobilita svalů, vazů a kloubů. Spolu s lepším postřehem a koordinací jde o ideální kombinaci, díky níž se například vyrovnáte s nečekaným pádem, aniž byste se zranili.

Zužitkujte přebytky potravin

Kouknete do ledničky a vidíte půlku cukety, mrkev a dva smutně koukající sáčky uvařené rýže, protože jste měli při včerejším vaření velké oči. Co teď? Míchanice à la dort pejska s kočičkou nezní moc lákavě, to už ví i vlk, co jim ho sežral. Proto jsme si pro vás připravili pár tipů, jak přebývající potraviny zužitkovat. Nic nezaručujeme, ale může se stát, že přitom oslníte vaší drahou polovičku, popř. zamaskujete, že jste se nepřipravili na příchod návštěvy.

 

Misky všeho druhu

Svou cestu na výsluní si momentálně razí gastro trend takzvaných „poke bowls“. Tyto misky obsahují rozličné ingredience od rýže a masa (většinou se jedná o lososa či tuňáka) po syrovou zeleninu jako okurku, mrkev, avokádo, ředkvičky nebo kukuřici. Toto tradiční havajské jídlo si můžete utvořit podle chuti a dostupnosti potravin, resp. toho, co vám zbyde ve špajzu a ledničce. Stejně jako filmoví gangsteři ani poke misky nerespektují pravidla. Pokud vám tedy přebývá uvařená rýže, vytáhněte nádobí a potěšte chuťové buňky své i svých věrných strávníků.

 

Stejně tak se může stát, že kuchař neodhadne množství brambor. Řešením je jednoduchý a rychlý bramborový salát. Stačit vám bude pouze olej, koření, jogurt, hořčice, citronová šťáva, med a tuňák. Uvařené brambory nakrájejte a promíchejte se zálivkou z jogurtu, hořčice, medu a citronové šťávy, přidejte tuňáka a dochuťte solí a pepřem. Bramborová miska je rázem na světě! Pokud vám v lednici přebývá nějaká zelenina, bez obav ji do salátu přidejte.

 

Cuketové království

Úroda ze zahrádky byla hojná a cukety vidíte všude, kam vám dopadne zrak? Sousedi vás zdvořile odmítají a na grilovanou cuketu už nemáte pomyšlení? Neházejte cuketu do koše! V posledních letech najdete čím dál více receptů na perníky a jiné pečené výrobky, jejichž hlavní ingrediencí je právě cuketa. Vyzkoušet můžete cuketový perník nebo cuketový chlebíček se sušenými rajčaty. V případě, že čekáte společnost, zkuste ji oslnit cuketovými chipsy.

 

Pokud jste milovníky těstovin, zkuste cuketové špagety, které jsou stejně chutné, ale zdravější než ty semolinové. Cuketu nakrájejte pomocí škrabky (použít můžete klasickou nebo speciální na špagety). A poté krátce osmahněte na troše oleje a podávejte s omáčkou dle vašeho výběru. Toto jídlo berte spíš jako salát, při obědě by vás pravděpodobně úplně nezasytilo.

 

Vývar pro spokojenou duši

Během vaření také často vyprodukujeme mnoho bioodpadu, jako jsou slupky nebo odřezky zeleniny. Některé rodiny vlastní kompost, ale i odřezky zeleniny se dají skvěle využít – například na chutný vývar. Nejvíce se hodí slupky od cibule, zbytky mrkve, celeru a jakékoliv další zeleniny. Vše dejte do jednoho hrnce, můžete, ale nemusíte přidat i maso a kosti, zalijte vodou a vařte minimálně hodinu, masový vývar i déle, ke konci dosolte dle chuti. Takto připravený vývar můžete přecedit a skladovat v lednici až týden. Nebojte se ho také zmrazit a při přípravě budoucích jídel ho využijte namísto kostky Masoxu.

 

Skvěle připravený a silný vývar navíc pohladí po duši ve chvíli, kdy nám není zrovna nejlépe. Jeho předpříprava se tedy hodí obzvláště v období, kdy řádí různé rýmičky a chřipky.

 

Skladování v mrazničce

V případě, že se vám přebývající potraviny zrovna nehodí do žádného dalšího jídla, s klidným srdcem je šoupněte do mrazáku. Zmrazit můžete téměř vše – maso, zeleninu, pečivo nebo ovoce.

 

Syrovou zeleninu nejlépe krátce povařte, zchlaďte ledovou vodou a poté zamrazte. Pokud vám doma přebývá pečivo, zamrazit ho můžete také a vyhnout se tak jeho zplesnivění. Zamražené ovoce sice nebude chutnat jako to čerstvé, ale hodí se skvěle do koláčů, koktejlů a různých dezertů.


Jak se psychicky připravit na první závod

V našem seriálu „Každý se může stát sportovcem“ s úspěšným triatlonistou Patrikem Čurilou jsme se už podívali na mnohé: Jak se zlepšit v plavání, jak správně jezdit na kole, na co si dát pozor při běhu, ale také i na to, jak se udržet fit doma nebo co dělat v posilovně. Podstatnou část výkonu kromě fyzické stránky tvoří i ta psychická. Většina trenérů i sportovců se dokonce shoduje, že „hlava“ tvoří většinu výkonu sportovce. Patrika jsme se proto zeptali, jak si udržet motivaci při pravidelném tréninku, ale i v období krize, kdy si člověk sahá na samé dno svých sil.

 

Říká se, že nejtěžší je začít. Jak náročné je vrátit se po dovolené k tréninku?

 

Pro mě je asi největší problém ranní vstávání. Nemám problém s tím si večer protáhnout trénink, ale do bazénu chodíme už v šest či sedm, takže musím vstávat relativně brzy ráno. Vždy si ale připomenu, že velké cíle vyžadují nějakou tu oběť, a tak vstanu a skočím do ledové vody, ať je léto či zima. Myšlenka na ten velký cíl je vždy silnější než to, že se mi zrovna nechce.

 

Co bys doporučil lidem, co se sportu nevěnují a chtěli by začít? Fungují podle tebe výzvy, např. že za rok uběhnu půlmaraton či zhubnu deset kilo?

 

Určitě. V mém případě je tou hlavní motivací závod, který je svým způsobem výzva. Prvních pár let to pro mě bylo dokončit závod Ironman. Ať už chcete zhubnout, či máte jinou osobní výzvu, důležitý je ten koncový bod, který máte před sebou. To je obvykle tou hlavní motivací.

Musíte věřit, že několik měsíců či let tréninku a tvrdé práce vás dostanou do bodu, který jste si před tím vytyčili.

 

Už samotná cesta vás promění. Budete lepší, rychlejší, silnější a zdravější. Hodně také pomáhá sledovat postupný pokrok. Například to, jak se vám zlepšuje fyzička i výkon. Nemusíte se vůbec bát dát si velký, na první pohled nereálný cíl. Jakmile se dostanete do rytmu a dosáhnete některých ze svých dílčích cílů, ten obrovský, dříve nepředstavitelný cíl se vám najednou začne přibližovat mílovými kroky. I proto je důležité si dávat menší, dílčí cíle.

 

Obtížné je také si motivaci udržet. Co mám dělat, abych i po zdolání osobní výzvy pokračoval?

 

Tohle je individuální záležitost. Většinou to ale naštěstí funguje tak, že si člověk během např. přípravy na půlmaraton zvykne na běhání do té míry, že v momentě, co půlmaraton zvládne a nemá po něm další cíl, pohyb mu začne chybět. Jak psychicky, tak i hlavně z hlediska hormonálních návyků. Při sportu se člověku vyplavuje velké množství hormonů (např. i tzv. hormon štěstí), což je i vědecky dokázané, a během několikaměsíčního tréninku si na něj tělo zvykne. Samo si pak řekne o nějakou aktivitu, díky které by se k němu opět více dostalo.

 

Pak si začnete hledat i další výzvy a většinou si chcete i zvýšit laťku. Ať už je to zlepšení času na půlmaratonské trati nebo přechod na maraton, trailový běh či triatlon, těch možností, kam se posunout, je spousta.

 

Co vidíš jako psychicky nejtěžší část tréninku?

 

Jako nejtěžší vidím momenty, kdy se člověku nechce a najednou si uvědomí, že je vlastně spousta pohodlnějších činností než jít znovu běhat či plavat nebo ráno vstávat. Takové momenty vždycky přijdou dříve nebo později a rozhodnou o tom, zda uspějete nebo ne.

 

V těchto chvílích si musíte vzpomenout, proč jste vůbec začali a čím vším jste si už prošli. Vypnout hlavu, nic neřešit a prostě jít trénovat. Tady všem doporučuji si osobní cíl sepsat na papír – nejdřív naplánujete měsíční cíle a pak i týdenní a denní. Takže třeba v pondělí, středu a pátek nemáte tolik práce, a tak v tyto dny v určitý čas jdete běhat. Když to máte takhle černé na bílém, výmluvy se hledají těžko. Když tyto momenty překonáte, budete na sebe i více hrdí, že jste něco dokázali.

 

Měl jsi někdy moment, kdy sis řekl: „Tak teď na to kašlu, jdu domů“?

 

Tenhle pocit jsem měl vícekrát. Triatlon je časově náročný sport, protože člověk trénuje tři disciplíny. Když jdete trénovat ráno, odpoledne a pak si uvědomíte, že vás to ještě čeká večer, už to není pouze o tom, že se člověk baví pohybem, ale částečně i povinnost.

 

Pro mě je hnacím motorem závod. To je i důvod, proč je to pro mě teď psychicky náročnější – od února jsem prakticky nebyl na žádném závodě. Teď je září a ani nevím, zda tento rok nějaké závody budou. Můj cíl se tedy vzdálil do neurčita a udržet se dostatečně motivovaný je proto těžší. Pak je dobré si dávat i menší cíle. Třeba včera jsme absolvovali cyklistický trénink s relativně velkým převýšením na krátké vzdálenosti, což bylo takové malé oživení denní rutiny.

 

Jsi někdy před závodem nervózní, že se něco nemusí povést?

 

Jasně. Pokud člověk není alespoň lehce nervózní, většinou to znamená, že do přípravy nedal tolik, kolik měl. Já jsem toho názoru, že když člověk něco opravdu chce, měl by pro to něco obětovat, aby výsledek stál za to. Když se pořádně věnuji přípravě na závod, který pro mě něco znamená, večer před závodem myslím na to, co všechno jsem odtrénoval, kolik času mi to zabralo a že chci druhý den ukázat to nejlepší, co ve mně je. Nervozita je pro mě dobrým znakem, že mi na něčem záleží a že to jen tak nechci hodit za hlavu.

 

Máš nějaký tip, jak se uklidnit těsně před startem?

 

Snažím se zaměstnat si hlavu – třeba přemýšlením nad tím, co mě v závodě čeká a co budu dělat v depech mezi jednotlivými sporty. Čas těsně před závodem také trávím lehkou rozcvičkou, kterou se nebojím i prodloužit. Na samotný start přicházím obvykle pět minut před začátkem závodu. Těch pět minut ale stále trvá jako půl hodiny (smích). Nejhorší je, když člověk přijde na start a půl hodiny či hodinu tam čeká.

 

U triatlonu musí být plavání dost psychicky náročné. Voda cáká kolem, člověk se asi i naloká. Jak si při té startovní mele udržuješ koncentraci?

 

My triatlonisti máme takový zvyk. Poté, co si v depu necháme kolo, přesuneme se na start plavání, oblečeme se do neoprenu a vždy se rozplaveme. To aby si člověk zvykl na vodu a nestalo se, že na startu skočím do vody a najednou jsem v šoku z toho, že voda je chladnější, než jsem čekal. Rozplavbou si i namočíte neopren, který vám potom bude lépe sedět na těle.

 

Při hromadných startech se během prvních metrů musíte psychicky připravit na nějaký ten kopanec i na to, že budou lidi plavat kolem vás, přes vás či že vy budete muset přes někoho přeplavat. V prvních sto nebo dvě stě metrech, než si lidi najdou svou skupinku, je to takové hektické, ale pak už si plavete svým tempem. To samé platí pro hromadné starty při běžeckých závodech. Na druhou stranu i tyhle hektičtější začátky mají své kouzlo.

 

Takže se předem smířit s tím, že člověk dostane loktem nebo kolenem, a s tím jít také do závodu.

 

Přesně. Také by měl člověk realisticky odhadnout svou výkonnost. Když tedy vím, že nejsem nejlepší plavec, netlačím se dopředu doprostřed, kde bych to měl o poznání náročnější, než kdybych začal trochu vzadu zkraje.

 

Která část závodu je podle tebe psychicky nejnáročnější a co při ní děláš?

 

Co se týče triatlonu, záleží na vaší nejsilnější a nejslabší disciplíně, takže je to hodně individuální. Většina lidí se trápí při plavání kvůli tomu, že nejsou zvyklí na uplavání velkých vzdáleností. Často se to taky láme při běhu, což potvrzují i mnozí ironmani. Běh je poslední disciplínou, a tak při něm tělo čerpá ze svých posledních zásob. Nejtěžší momenty obvykle přicházejí v 70–90 % závodu. Tam se projeví, jak silnou máte vůli, jak kvalitní byla vaše příprava a co všechno jste během ní obětovali. Když tohle překonáte, posledních 10 % už nějak doklepete, protože před sebou vidíte cílovou čáru a psychika jde zase nahoru.

 

Dostal ses během závodu někdy do krize, že sis říkal, že už nemůžeš dál?

 

Já jsem typ člověka, co má rád různé motivační citáty. Když jsem minulý rok závodil v kazašské Astaně, měl jsem závod výborně rozběhnutý. Po plavání, devadesáti kilometrech na kole a patnácti kilometrech běhu mě najednou přepadla myšlenka, že nastavené tempo nemusím udržet až do konce. Psychicky mě to tak nahlodalo, že jsem se na posledních šesti kilometrech natrápil psychicky víc než při celém Ironmanovi (3,86 km plavání; 180,25 km na kole a 42,2 km běh).

 

Každých dvě stě metrů jsem na chytrých hodinkách kontroloval své tempo a dokonce jsem byl v takovém myšlenkovém rozpoložení, že jsem i uvažoval, kudy bych si mohl trať zkrátit. Přestal jsem věřit, že závod doběhnu, protože jsem si říkal, že za chvíli přejdu do chůze a z dobře rozběhnutého závodu bude blamáž. Právě v ten moment jsem si připomenul tzv. „pravidlo 40 %“. To říká, že když má člověk pocit, že nemůže, ve skutečnosti je jen na 40 % svého fyzického potenciálu.

 

Také jsem zvyklý si připomínat, co už mám za sebou. Měsíčně uběhnu 230–250 kilometrů, a tak mě snad pár kilometrů po tom všem nemůže zlomit. V tu chvíli jsem měl před sebou posledních šest a ty jsem už musel zdolat. Tyhle vnitřní rozhovory mi mnohokrát pomohly při překonávání takovýchto těžších momentů.