Kdo víc sportuje – Češi, nebo Slováci?

Konec roku se blíží, ježci si hloubí nory na zimu a my bilancujeme, co nám rok 2020 dal i vzal. Po úspěchu našeho česko-slovenského gastrosouboje jsme se rozhodli pro jeden sportovní. Srovnali jsme, kolik toho průměrný uživatel Health Keeperu nachodí, uplave, uběhá a odjede na kole za průměrný týden od spuštění aplikace v květnu 2019. Ve více lidech je více legrace, a tak jsme do klání kromě Slováků a Čechů přizvali i Španěly a Francouze.

 

Jak už disciplíny napovídají, nápad vznikl ve spolupráci s triatlonistou Patrikem Čurilou, který zhodnotí vaše výkony a se kterým se můžete na dálku poměřit. Aby to neměl tak jednoduché, srovnávali jsme ho pouze s průměrem aktivních uživatelů v dané disciplíně. Pokud jste tedy zaznamenávali v aplikaci pouze běh, počítali jsme vás pouze do běžeckého průměru. Svá data mohou uživatelé Health Keeperu do aplikace zadávat i ručně, a tak berte naše srovnání sportovně a se zdravým nadhledem. Tak co, věříte si? :)

 

„Nebudu skrývat, že mě jako Slováka data potěšila a trochu i překvapila, ale jde samozřejmě o ilustrační hodnoty. Určitě vám tu nebudu říkat, abyste přidali minimálně dvě hodiny týdně na kole, hodinu plavání a k tomu pět hodin v posilovně,“ směje se Patrik a slibuje, že bude při hodnocení mírný.

 

Krok za krokem

Den nezačíná během ani plaváním, ale prvními kroky směrem od postele do koupelny a kuchyně. Delší chůzi doporučují i fitness trenéři, když si nechcete opotřebovávat klouby běháním. Taková hodinová procházka podzimním parkem, který teď zdobí barevný koberec spadaného listí, určitě není k zahození. Pro spoustu z nás, kteří pracují z domova a upínají zraky k monitoru, je také vítaným odpočinkem pro naše oči.

 

„Ačkoliv se můžeme věnovat běhu či jiným sportům, lepší je při cestě do práce vystoupit o dvě stanice dřív a zbytek dojít než si jít jednou za měsíc zaběhat 10 km a vypustit při tom duši. Nárazové intenzivní aktivity vám mohou i uškodit na zdraví. Věnujte se klidně méně náročným aktivitám, ale zato častěji. Pravidelnost vám dodá disciplínu i sebevědomí, když se po pár měsících kouknete na ty pokroky, co jste udělali,“ radí Patrik.

 

 

Jak už Patrik předesílal, nejvíc se v Health Keeperu rozkráčeli slovenští uživatelé, kteří jako jediní překonali hranici 40 000 kroků týdně. Na středně obtížnou výzvu v naší aplikaci udělat minimálně 7 000 kroků denně to sice nestačí, ale stále jde o úctyhodný výkon. Slovákům šlapou na paty Češi i Španělé s minimálním rozdílem, a tak se může stát, že za pár měsíců budou medailové pozice vypadat úplně jinak. Tu čtvrtou, bramborovou, obsadili s odstupem Francouzi. Ti se ale nemusí stydět, protože excelovali v jiných disciplínách.

 

Plavání

Při triatlonu jako první skočíte v neoprenu do vody, a tak se pojďme ponořit do minut, které jste strávili týdně při plavání. Prsa nebo znak, plaváním se skvěle protáhnete, posílíte tělo a získáte i lepší náladu. Voda je živel, který nám pomáhá rozehnat chmury a uklidnit roztěkanou mysl. Plavání také často doporučují fyzioterapeuti jako sport pro lepší regeneraci po různých zraněních.

 

 

Tuto sportovní disciplínu opanovali uživatelé Health Keeperu z Francie, kteří o jedno tempo přeplavali ty ze Slovenska. Přestože se může český výkon zdát ve srovnání s ostatními o poznání nižší, stále jde o více než dvě hodiny, což si můžeme přeložit jako dvě návštěvy blízkého bazénu týdně. A to rozhodně není málo.

 

„Když ještě nebyly zavřené bazény, chodil jsem 4–5krát týdně plavat a vždy šlo o intenzivní hodinový trénink. Pro běžného plavce jsou ale 2–3 hodiny úplně v pořádku. Kromě bazénů, které jsou teď zavřené, doporučuji zkusit i jednou za čas otevřenou vodu. Plave se v ní jinak, takže získáte nové zkušenosti i radost z plavání. Také neplatíte nic navíc, když v jezeře zůstanete o hodinu déle,“ vysvětluje Patrik s úsměvem.

 

Cyklistika

Nevíme, jestli je to celodenními výlety na horských kolech do Tater, nebo pravidelným eko-ježděním do práce, ale v cyklistice ujeli slovenští uživatelé ostatním o parník. V Health Keeperu se tak slavná francouzská Tour de France i španělská Vuelta musí sklonit před závodem Okolo Slovenska. Ten paradoxně vyhráli nejvícekrát Češi v čele s trojnásobnými šampiony Jiřím Škodou a Milošem Hrazdírou.

 

 

„Tady se mi přiblížili uživatelé Health Keeperu nejvíce. Za poslední rok jsem průměrně za týden najezdil 250 km a strávil při tom 8 hodin a 15 minut. Jasně, srovnáváme asi jinou intenzitu trénování, ale kdo se rozhodne udělat si z Bratislavy rodinný výlet na kole k Neziderskému jezeru do Rakouska namísto toho, aby se válel doma u televize, má moje uznání,“ říká Patrik.

 

Běh

Už jsme skoro v cíli. Teď nám zbývá v depu vyšlápnout tretry ze šlapek, počkat před speciální čarou, odkud nám odnesou kolo, a jít se přezout do tenisek. Podobně jako s lezením po stromech nebo skákáním v loužích, každý začínal s během už od útlého věku. No a někomu to vydrželo dodnes.

 

„Běhání je super v tom, že jediné, co potřebujete, je nazout si tenisky, vzít si na sebe nějaké příhodné oblečení a vyrazit. Obzvláště v lese si pak při běhu člověk úžasně vyčistí hlavu od denních starostí, hezky se vypotí a potom, co si dá doma sprchu, zůstanou mu jako odměna vyplavené endorfiny a nastartované tělo i mysl do čehokoliv, do čeho se chce pustit. Pokud byste si chtěli vyzkoušet můj běžecký týden, 4–5krát do týdne si jděte zaběhat přes 10 kilometrů. Dohromady to dělá více než 300 minut týdně. Ale jak jsem říkal na začátku, do ničeho vás nutit nebudu,“ uzavírá Patrik.

 

 

I zde zvítězili slovenští uživatelé. Při pohledu na data se ale nemusíte děsit, podle Patrika jsou pro vášnivé běžce 2–3 hodiny týdně naprosto dostačující. Těm z vás, kteří máte děti ve školním věku, tleskáme, když si pro běhání dokážete utrhnout 1–2 hodiny z náročného týdenního programu.

 

Ať už sportujete jakkoliv, děkujeme vám všem, kteří sledujete náš blog, zapojujete se do našich výzev a kontrolujete svůj pokrok. Abychom vás povzbudili, motivovali nebo vám poradili, připravili jsme pro vás další tematické články. Přečtěte si náš seriál „Každý se může stát sportovcem“ a vylaďte svou oblíbenou sportovní disciplínu anebo s nějakou začněte. Stojí to za to.

 


Nejsme to, co jíme, ale to, co vstřebáváme

Tlustí nebo hubení, nemocní nebo zdraví. Víme, že to, co, jak a kdy konzumujeme, ovlivňuje, jak vypadáme a jak se cítíme. Málokdy už ale přemýšlíme o tom, proč tomu tak je. Téměř za vším stojí náš střevní mikrobiom (někdy také nesprávně označovaný jako mikroflóra), což je jednoduše soubor všech bakterií a dalších mikroorganismů, které žijí v našem trávicím ústrojí.

 

Sáhněte si na břicho a zkuste si uvědomit, že v sobě nosíte další život. Ne, ne dalšího potomka! Bakterie. Nepočítaně bakterií! V našem tlustém střevě jich žije několik bilionů, tisíce druhů a dohromady všechny váží zhruba dvě kila, což je více než náš mozek. A když ještě zmíníme fakt, že bakterií máme v našem těle více než lidských buněk, začíná být asi všem jasné, že bychom těmto malým tvorečkům měli věnovat zvýšenou pozornost. Je jen na nás, zda si z nich uděláme své přátele, nebo nepřátele.

 

Ve střevech to žije

V posledním zhruba desetiletí se o mikrobiomu mluví čím dál častěji, protože se o něj začali více zajímat vědci a lékaři. Ti o něm mluví jako o „novém lidském orgánu složeném z bilionů bakterií“. Nikdo už totiž nemůže popřít obrovský vliv, který má složení střevního mikrosvěta na náš život. Věděli jste, že 70 % naší imunity sídlí právě ve střevech? Když je máte v nepořádku, může to vyústit ve zdravotní problémy od alergií až po autoimunitní nemoci nebo dokonce rakovinu.

 

Složení našeho mikrobiomu má také vliv na činnost našeho mozku. To, jakou máme paměť, jak se dokážeme učit nebo jaké emoce prožíváme a jestli netrpíme depresemi, úzce souvisí se stavem našich střev. Mikrobiom tvoří látky jako mozkový neurotrofický faktor, který podporuje tvorbu nových mozkových buněk, nebo glutamát, neuropřenašeč, který využíváme při procesu učení. Díky vlastní produkci vitamínu K mikrobiom ovlivňuje systém krevní srážlivosti, tráví pro nás nestravitelnou vlákninu a přeměňuje ji na mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které jsou pro naše střeva potřebným zdrojem energie, a má vliv ještě na jednu důležitou věc.

 

Hodné a zlé bakterie

Ačkoliv je bakterií ve střevě nepočítaně, naprostou většinu z nich lze zařadit do dvou skupin, které se nazývají Firmicutes a Bacterioidetes. Poměr těchto dvou skupin mikroorganismů ve střevě se v průběhu času mění a prakticky určuje, zda jsme štíhlí, nebo máme sklony k obezitě.

 

Zmiňované bakterie Firmicutes pro nás představují „záškodníky“, pokud se chceme vyvarovat obezity. Produkují totiž enzymy štěpící polysacharidy, čímž umožňují ze stravy získávat více energie, která se nám následně v těle ukládá jako tuk. A právě z lékařských výzkumů vyplývá, že lidé s obezitou mají ve střevě daleko více bakterií Firmicutes než ti hubení. Pozitivní zprávou však je, že složení našeho mikrobiomu můžeme ovlivnit právě tím, co jíme (a pár dalšími věcmi).

 

Je to jen na nás

Zásadní pro podporu zdravého střevního mikrobiomu je jíst dostatek vlákniny, kterou se právě ty „dobré“ bakterie živí. V Česku je příjem vlákniny poměrně často zanedbávaný, takže ruku na srdce: doopravdy jíte denně dostatek ovoce a zeleniny? Ideální je dostat do sebe porci zeleniny nebo ovoce pětkrát nebo šestkrát denně, to znamená ke každému jídlu a ještě na sváču. Jak si na to navyknout, jsme vám radili v tomto článku. Ovoce a zelenina ale nestačí, do jídelníčku je potřeba zařadit také luštěniny, celozrnné výrobky, ovesné vločky, ořechy a semínka, jedny z nejbohatších zdrojů vlákniny.

 

Pokud chcete otestovat, jestli váš jídelníček obsahuje dostatek vlákniny a je celkově nutričně vyvážený, zkuste program našeho partnera STOB Sebekoučink. Vyzkoušet ho můžete na tři dny zdarma, stačí si zapsat své tři typické dny a budete hned vědět, jak jste na tom.

 

Dalším způsobem, jak dát do pořádku svá střeva, je užívat kvalitní probiotika. Buď ta kupovaná z lékárny, anebo ještě lépe přírodní v podobě fermentovaných a kvašených potravin. Mezi ně patří jogurty, kysané zelí, kefír, kombucha nebo korejská kvašená zelenina kimči. Právě Korejci na benefity fermentovaných potravin přišli už dávno, salátek kimči se tam podává prakticky ke každému jídlu.

 

Nezáleží jen na stravě. Toxiny, které dávají našemu mikrobiomu zabrat, se do těla dostávají i jiným způsobem. Je potřeba si dát pozor i na to, jakou kosmetiku používáme a v jakém prostředí se pohybujeme (ideálně co nejvíce v přírodě a na čerstvém vzduchu). A taky jestli náhodou příliš nepropadáme stresu. Ale to už bychom asi chtěli moc. :-)

 

Pro další informace a tipy ohledně mikrobiomu doporučujeme například knihu Zdravé střevo od autora Davida Freje.


Videolekce: Tři kroky ke zdraví vašich kolen

Nejsložitější a zároveň nejzatěžovanější klouby v celém těle. Naše kolena toho musí unést a snést opravdu hodně, vždyť na každý kilogram naší váhy absorbují až čtyřikrát větší zátěž. Jak podpořit jejich zdraví a předejít bolestem? Vybrali jsme pro vás tři pohybové aktivity a speciální cviky z metody zdravotního cvičení FitPainFree, díky kterým budete pro svá kolena snesitelnější.

 

Správná zátěž posílí vás i vaše kolena

Zdraví našich kolen mnohdy souvisí se stavem celého těla. Kolenům neprospívá nadváha, chybné pohybové stereotypy ani ochablé svaly, ať už jde o povolené svaly hlubokého stabilizačního systému, či okolní svalstvo dolních končetin. Zátěž kolenních kloubů proto snížíte posilováním kvadricepsu na přední straně stehen, hamstringů na zadní straně stehen, abduktorů, svalů hýždí a lýtek. Ulevíte svým kolenům i sobě.

 

Možná si teď říkáte, co že je to ten abduktor? Jakmile si vyzkoušíte cvik s Hankou Toufarovou, lektorkou metody FitPainFree, zjistíte to na centimetr přesně. Známým bonmotem trenérů je totiž hláška: „To není křeč, to se jen ozývá abduktor.“ Při tomto cviku se určitě ozve, to vám garantujeme!

 

https://youtu.be/mF58vqEYjkc

 

Vhodné protahování je zkratkou ke zdravým kolenům

Jak je strečink důležitý, poznala lektorka Hanka na vlastní kůži. Dlouho ji totiž trápila bolest kolene bez zjevné příčiny. „Bolest kolen se u mne projevila ve dvanácti letech. Tou dobou jsem dělala sportovní aerobik a fitness step – tedy násobné chození nahoru a dolů na „stupínek“. Třikrát týdně dvě hodiny plus víkendy. Přestože jsme protahovaly přední stranu stehen, z intenzivního posilování se stalo přetížení. Bolest trvala až do šestnácti let, kdy jsem musela sportovní kariéru ukončit,“ popisuje Hanka.

 

Po mnoha návštěvách u lékařů a různých rehabilitacích jí byla nabídnuta operace. Bez té se nakonec obešla a od bolestí kolen jí pomohla až individuální konzultace s Libou Placek, Češkou žijící v USA, od které se metodu FitPainFree naučila. „Vybrané cviky jsem cvičila denně a postupně naposilovala nejen slabé hamstringy, ale i abduktory. Uvolnila jsem svaly kyčlí, naučila se pracovat s chodidly a přenastavila svůj stereotyp chůze. Nyní dělám vše, co mě baví, včetně tenisu i běhu,“ doplňuje Hanka.

 

 

Vezměte svá kolena na masáž

Na masáž u svého oblíbeného maséra si pravděpodobně ještě chvilku počkáte, co si tedy dopřát automasáž? Účinně tak podpoříte ztuhlé svaly, aby se pořádně uvolnily, a jak jsme zmínili výše, snížíte tím i tah na šlachy v okolí kolene. Využít můžete masážní válec, masážní míčky či tenisák, kterými zacílíte i na menší plochy, například na chodidla. Budete překvapení, jakou úlevu po pár minutách pocítíte v celých nohou.

 

Samotným kolenům a dalším kloubům či místům, kde jsou uzliny – jako třísla a podkolenní jamky – se ale vyhněte. Zaměřte se na masitá místa jako hýždě, stehna, lýtka, chodidla nebo oblast podél holení. Až se vaše svaly budou rozplývat nad příjemnou masáží, uvidíte a hlavně ucítíte, že jásat budou i vaše kolena.


Názor experta: Jak vybrat správné oblečení na zimu

Nastalo období, které je z hlediska oblékání velkým oříškem pro všechny z nás. Sychravé dny střídá příliv sluníčka a zimní mrazíky se brzy stanou součástí našich životů. Dumáte nad tím, jaké bundy vytáhnout ze skříně nebo co nového pořídit sobě a svým nejbližším k Vánocům? Vyzpovídali jsme technologického experta adidasu Jána Döményho, který nám poradil, po jaké bundě či kabátku v zimních měsících sáhnout.

 

„První minuty venku jsou pro člověka z teplotního hlediska nejrizikovější, dokud si tělo na změnu teploty nezvykne a nepřizpůsobí se. Lidé nejvíce chybují ve způsobu oblékání – nabalují se jak pumpy a po chvíli venku se začnou potit a vysvlékat,“ říká Ján.

Při oblékaní v zimě Ján dodržuje pravidlo tří vrstev – vhodné tričko, hřejivá vrstva v podobě svetru a poté ochranná, nejlépe nepromokavá vrstva, jako je kabát či bunda. „Bez správně navrstveného oblečení můžeme mít tu nejlepší bundu z nepromokavého materiálu, která i přesto nedokáže držet teplo, protože bez správné kombinace vrstvení to zkrátka nefunguje,“ vysvětluje Ján.

 

Výběr materiálu

Stejně důležitý jako přiměřené vrstvení oblečení je i typ materiálu. V dnešní době se již nevyrábějí nechvalně známé „nafouknuté“ bundy, kvůli kterým občas nástup do autobusu vypadal jak soukání sardinek do konzervy.

„Kvalitní péřovka je vyráběna z vhodného husího nebo kachního peří, které má dobré izolační vlastnosti, a skvěle tak drží teplo i při hodně nízkých teplotách,“ myslí si Ján. Dnes se péřové bundy vyrábějí i s povrchovými úpravami, jako je ochranná membrána či tenká nepromokavá vrstva, abyste si pobyt venku mohli užít co nejdéle. Stále ale nejsou ideálním oblečením, když venku prší nebo padá mokrý sníh, protože po čase navlhnou.

 

Merino, Gore-Tex i bavlna

Pro sport či jako podkladovou vrstvu pod bundu při běžném nošení by Ján nedoporučil bavlnu. Ta neodvádí pot, okamžitě zvlhne a kvůli tomu i hůře odvádí pach. Nejznámější a nejvšestrannější materiál je podle něj Gore-Tex, který je vysoce nepromokavý, prodyšný a navíc se z něj kromě oblečení vyrábějí i boty a tenisky.

Další velmi známou a oblíbenou textilií spojenou se zimou je tkanina merino. „Merino má velmi dobré termoregulační vlastnosti. Můžeme je vnímat jako takovou antibakteriální spodní vrstvu oblečení. Je to ideální materiál do zimy, abychom nemuseli být navlečení jako sněhuláci,“ doplňuje Ján.

 

Nepromokavost za rozumnou cenu

Při výběru vhodného podzimního a zimního oblečení se setkáváme i s pojmem „vodní sloupec“. Ten označuje dobu, po kterou oblečení odolává vodě a vlhkosti, čímž prodlužuje náš komfort při pobytu venku. Bunda s vodním sloupcem 10 000 mm dokáže ve slabším dešti či mokrém sněhu odolat zhruba 2 hodiny, než začne vlhnout.

Oproti tomu oblečení s vodním sloupcem 70 000 až 90 000 mm je vhodné do extrémnějších podmínek, které se často mění – například do pořádné bouřky, při které bychom byli za pár minut skrz naskrz promočení. Nejčastěji si ho pořizují lidé, kteří se věnují outdoorovým sportům a potřebují, aby je při dlouhém horském výšlapu co nejvíce ochránilo před vlivy počasí.

Pokud začínáte o bundě tohoto typu uvažovat, připravte se, že vaše peněženka bude lehčí o zhruba 15 000 korun. „Cena běžných, kvalitních volnočasových bund s vodním sloupcem 10 000 se pohybuje kolem 3 000 korun,“ upřesňuje Ján.

Proto byste se měli při výběru venkovního oblečení zamyslet, kolik času v něm budete trávit a do jakého počasí a prostředí si ho budete chtít brát. Stylová bunda pro přebíhání z auta domů či do práce vám nemusí už tak dobře posloužit při delších procházkách přírodou.

 

Kabáty a plyš

A na co bychom se podle Jána měli při výběru vhodné bundy dále zaměřit? Je to vhodná kapuce a dostatečně dlouhý límec či nákrčník. Šíje je totiž místo, které je důležité pro správnou termoregulaci a udržení tělesné teploty – pokud nám na ni fouká, je nám brzy zima a ztracené teplo zpátky jen těžko dostaneme. Zatímco jedni preferují starou dobrou kombinaci čepice a šály, v současné době najdeme s nákrčníkem či kapucí i mnoho kabátů.

Čím dál větší popularitě se také těší prodloužené kabáty, které jistě doceníte, když zafouká pořádný severák. Kabáty se většinou vyrábějí z nylonu, elastanu, bavlny, vlny nebo například plyše. Z hlediska materiálu svrchní vrstvy platí pravidlo, že čím je měkčí, tím více bude nasakovat vlhkost. „Na kabáty můžeme samozřejmě použít impregnační spreje, abychom zvýšili jejich voděodolnost. Tím ale můžeme ‚zabít‘ prodyšnost materiálu, a budeme se v nich tak více potit,“ doplňuje Ján.

 

Sport a rada na závěr

U sportovního oblečení doporučuje zvolit méně silné materiály a co nejvíce zefektivnit podkladové vrstvy. Běžným příkladem je kombinace termotrička, na které si obléknete hřejivou a zároveň prodyšnou vrstvu a na ni poté nepromokavou bundu.

Jak se říká, i mistr tesař se někdy utne. Ján prý dříve dělal stejnou chybu jako většina Čechů a Slováků. „Když jsem začínal s atletikou, moc jsem věci neřešil a nosíval jsem bavlněné tričko. Jak v něm ale uděláte pár prudkých pohybů, už se začínáte potit a tričko je okamžitě mokré. A s mokrým tričkem v zimě vaše záda ani sebeteplejší bunda nezachrání. Kdybych měl lidem poradit jednu věc, bude to určitě tohle. Bavlněná trička jsou fajn na domácí nošení, ale na sport a venkovní nošení v zimě už tolik ne,“ uzavírá Ján.

 

Ján Dömény, celým jménem Janči Dömény, technologický specialista firmy Adidas, několikanásobný mistr Slovenska v běhu na tratích od 3 km do 10 km a bývalý reprezentant SR v běhu na 3 km přes překážky. Běhu se stále aktivně věnuje a předává své zkušenosti jako trenér atletiky dětem i dospělým. Technologii výroby a studiu materiálů se věnuje už téměř sedm let. Bundy a kabáty pravidelně zkouší, a to často v extrémnějších podmínkách. Nejlépe se mu totiž mluví o věcech, ve kterých si něco prožil.


Audiolekce: Jak v  práci nevybuchnout jak parní hrnec

Určitě jste to už zažili, videokonference se z původních 30 minut protáhla na dvě hodiny a vy z toho celí brunátníte. Máme pro vás jednoduchou techniku, jak zvládnout stres a udržet se v klidu i ve vypjatých pracovních situacích, které vás pěkně nadzvedávají ze židle. Tak se pohodlně opřete a jdeme na to.

 

Každého z nás čas od času v práci vytočí. Rozbuší se nám srdce, začnou se potit dlaně, třeseme se, polévá nás horko nebo studený pot, zrudneme a nejraději bychom začali zběsile běhat kolem dokola a posílat všechny do patřičných hájů, luhů a dalších exotických míst. Než prásknete dveřmi, bouchnete pěstí o stůl nebo z úst pustíte něco, čeho budete později litovat, počkejte. Vyzkoušejte tuto metodu od učitele meditace Michala Večeři, která vám situaci pomůže zvládnout s nadhledem.

 

V technice jde o prohloubení svého dechu, který se vlivem stresu stává povrchním. To vyvolává nepříjemné reakce těla a vzniká tak začarovaný kruh. Dalším krokem je uvědomit si své emoce a pracovat s nimi, ne se jimi nechat ovládat a vláčet. A nakonec to nejlepší – při provádění celé techniky se nemusíte hnout ze židle.

 

https://youtu.be/SYXCFzGu5_o

 


Vydáváme se na první triatlon

Když jsme s Patrikem Čurilou poprvé dělali rozhovor, působil energicky a nadšeně. To z něj vyzařovalo i teď navzdory opětovnému zavření bazénů a jiným restrikcím, se kterými se musí jako výkonnostní sportovec a vlastník triatlonového klubu vypořádat. Pokud vás náš seriál „Každý se může stát sportovcem“ namotivoval k prvnímu závodu, Patrik má pro vás několik rad a tipů, jak vše co nejlépe zvládnout.

 

Jaké tipy triatlonů existují?

Triatlony se rozdělují podle vzdálenosti na krátké a dlouhé. Do těch krátkých spadají sprint triatlon a olympijský triatlon. U sprintu se jedná o 750 m plavání, 20 km cyklistiky a 5 km běhu. U olympijského triatlonu jde o dvojnásobné vzdálenosti. Mezi dlouhé patří ironman, popř. poloviční ironman. Toto jsou čtyři základní typy. Organizátoři triatlonových akcí často dělají i jiné, jako jsou supersprinty nebo hobby triatlony, kde jsou vzdálenosti jednotlivých disciplín ještě kratší než u sprint triatlonu.

 

Hobby triatlon už podle názvu bude asi nejlepší pro začátečníky, že?

Společně s variantou sprint jsou hobby triatlony oblíbeným vstupem do světa triatlonu. Pro většinu lidí je největším strašákem plavání. 750 metrů na otevřené vodě, například v jezeře, při sprint triatlonu není úplně málo. Když ale člověk dva měsíce trénuje tuto disciplínu, měl by to v pohodě zvládnout. Zbývajících 20 km na kole a 5km běh potom nejsou takový problém.

 

Při hobby triatlonech a supersprintech si organizátoři přizpůsobují vzdálenosti podle toho, jak jim to vyhovuje. Např. v Šamoríně dělají hobby triatlon pro začátečníky, kde se plave 200 m v bazénu, jezdí 10 km na kole a běží pouze 2 km. Tento typ triatlonu je zajímavou volbou jak pro začínajícího sportovce, tak i vrcholového triatlonistu, který může tento velice krátký závod absolvovat v maximální rychlosti a intenzitě.

 

A mohou si začátečníci troufnout hned na variantu sprint?

Ano, jsem dokonce toho názoru, že právě varianta sprint je nejvhodnější vzdáleností a vstupem do světa skutečného triatlonu. V našich končinách se jedná o nejpopulárnější a také nejčastěji organizovanou disciplínu, kde závodí masy lidí a pouze pár procent z nich jsou profesionálové. Většinu skupiny tak tvoří lidé, kteří mají triatlon jako volnočasovou aktivitu, nebo ti, kteří si ho pouze chtějí vyzkoušet.

 

Už při plavání se dostanete do své výkonnostní skupiny. Na těchto závodech lidé kolikrát plavou i prsa, takže se nemusíte stresovat, že byste si udělali ostudu, když celý úsek nezvládnete plavat kraulem. Stejně tak u cyklistické části najdete sportovce, kteří jedou na horském kole, i když se celou dobu jezdí po zpevněném povrchu, jako např. na cestě, kde by bylo silniční kolo vhodnější. A při běhu jsou mnohdy k dispozici občerstvovací stanice, takže se opravdu není čeho bát.

 

Když si chci nějaký takový triatlon najít, kde ho mám hledat?

V Česku závody zastřešuje Česká triatlonová asociace, konkrétně Českou triatlonovou sérii, která běžně čítá na 100–150 závodů ročně. Na Slovensku je to Slovenská triatlonová unie, které kromě triatlonu zastřešuje i multisportovní závody, jako jsou aquatlon (plavání a běh) či duatlon (cyklistika a běh). Když si tedy v plavání moc nevěříte, můžete se pustit do duatlonu. Další možností, která se těší velké oblibě, jsou krosové multisportovní závody pořádané v horských terénech, na které potřebujete horské kolo.

 

Je triatlon tím správným začátkem pro lidi, kteří v životě nesportovali?

Určitě je důležité na začátku správně zhodnotit svou fyzickou výkonnost. Zejména u plavání. Když se ale člověk začne zajímat o triatlon, předpokládá se, že už se dříve jednomu ze tří sportů věnoval a hledá nové výzvy. Pro takového člověka je triatlon takovým dobrodružstvím, měřením svých sil a neměl by to být problém.

 

Co bys doporučil udělat jako první krok, když se člověk rozhodne pro triatlon?

Na začátku roku se podívejte na rozpis závodů a vyberte si jeden či dva, kterých se chcete zúčastnit. Nejlépe s kamarády či známými, protože pak máte mnohem vyšší motivaci. Když si např. řeknete, že s kamarádem půjdete v dubnu na sprint triatlon v Praze a v srpnu na olympijský triatlon v Bratislavě, vidíte před sebou jasné cíle. Stanovený cíl vás pak vtáhne do procesu plánování, tréninku a jeho jednotlivých částí, díky kterým toho cíle dosáhnete.

 

Když tedy vezmeme v úvahu sprint triatlon, jak často mám trénovat, abych se na něj připravil?

Pro většinu lidí je největší problém plavání, proto doporučuji minimálně dvakrát do týdne jít do bazénu pod dohledem trenéra nebo s tréninkovou skupinou. Trenér mi pomůže zlepšit techniku, která je nesmírně důležitá. Pak dvakrát týdně si jít zaběhat a jednou vyrazit na kolo. Těchto pět tréninkových jednotek je podle mě zvládnutelných i pro běžného pracujícího člověka. Ano, budete si muset např. chvíli přivstat či si najít čas po práci, ale tréninky nemusí být dlouhé, často stačí půlhodinka.

 

Kdy zjistím, že jsem připraven na závod?

Pokud alespoň v jednom tréninku dokážete odplavat naráz 300–400 metrů, ať už kraul, či prsa, vůbec bych se toho nebál. Stojí za to si zaplavat třeba 15 minut na otevřené vodě, abyste si na to zvykli, protože je to trochu jiné než v bazénu. Ačkoliv jsem plavání zmínil už několikrát, určitě to není takový strašák. Velké množství lidí si jde svůj první triatlon vyzkoušet s tím, že na kole pár desítek kilometrů ujedou, dokáží půl hodiny běžet a chvíli poplavou kraul a chvíli prsa, nebo jenom prsa.

 

Jaký byl tvůj první závod?

U mě to byl přesně ten případ, co jsem před chvílí zmínil. Týden potom, co jsem si koupil silniční kolo, jsem se postavil na start sprint triatlonu v Žilině. První pětinu jsem plaval kraula, protože tam byli diváci, a zbývajících 80 procent, kdy už mě neviděli, jsem plaval prsa. (smích) Na silničním kole jsem seděl asi potřetí. Pět kilometrů běhu jsem zvládl za přibližně 25 minut, takže sečteno podtrženo na dvaadvacetiletého sportovce výkon žádná sláva. Na druhou stranu jsem si vyzkoušel všechny tři disciplíny za sebou a nadchlo mě to.

 

Měl bych před závody měnit svůj zaběhnutý tréninkový režim?

Hodně záleží na náročnosti závodu. Pokud je mým cílem absolvování sprint triatlonu a nechci podávat vrcholový výkon, nemusím zaběhnutý režim měnit. Rozhodně ale neuškodí, když si měsíc před závodem sednete a sepíšete základní plán, co budete jednotlivé dny dělat. Dva až tři týdny před závodem můžete zařadit atletické a intervalové tréninky, aby si i tělo uvědomilo, že ho čeká závod, a bylo připraveno na intenzivnější výkon.

 

Ty sám si před závody upravuješ jídelníček. Doporučil bys změny ve stravě i amatérským závodníkům?

Záleží na tom, jak se při sportu cítíte. Když se při sportování a tréninku cítíte dobře a vyhovuje vám vaše váha, nemusíte se pouštět do radikálních úprav jídelníčku a různých diet. Spíše se v rámci stravy zaměřte na pestrou stravu, dostatečný pitný režim, a aby vaše tělo dostávalo dostatek kvalitních živin, a mohlo tak kvalitně regenerovat, čímž předcházíte zraněním.

 

K triatlonu patří i vybavení. Co všechno potřebuji a na co bych si měl při výběru dát pozor?

Počáteční investice do triatlonu je samozřejmě vyšší, protože jde o tři sporty. Na začátek vám ale stačí horské kolo, na kterém běžně jezdíte na výlety. Když vás to chytne a budete se tomu chtít dlouhodobě věnovat, na plavání si určitě pořiďte neopren. Ten usnadňuje plavání, a když je chladněji, patří mezi nutnou výbavu pro start v závodě. Plavecké brýle si doporučuji pořídit dvoje, protože se může stát, že před startem závodu jedny ztratíte, poškodíte nebo zjistíte, že vám do nich zatéká. Co se týká plaveckého tréninku, doporučuji koupit plavecké pomůcky, jako jsou ploutve, packy či piškoty.

 

Na cyklistiku budete chtít silniční kolo, přilbu a určitě vám pomůže, když si na kolo koupíte tretry. U běhu jsou základem kvalitní běžecké boty. Jako poslední nám zbývá triatlonový dres, což je celotělové oblečení, respektive kombinéza, která má na zadku cyklistickou vložku. Ta je menší než u cyklistických kalhot, protože v dresu i plavete a běžíte. Šetříte tak čas, který byste jinak strávili převlékáním v depech.

 

Na co si dát pozor při přechodu mezi jednotlivými disciplínami?

Depa jsou pomyslnou čtvrtou disciplínou triatlonu a je třeba si je nastudovat. Před prvními závody máte možnost si je vyzkoušet a natrénovat v triatlonovém klubu nebo s někým zkušenějším. Depa mají totiž pravidla, která musíte dodržovat, jinak vás čeká penalizace nebo diskvalifikace. Např. při přechodu z cyklistické části na běžeckou nemůžu s kolem zajet rovnou do depa, ale musím zastavit před speciální čárou. Kolo pak musím do depa určitým způsobem vložit a má to ještě dalších pár specifik.

 

Kromě pravidel pak jde i o efektivitu. Když si přechody v depech natrénujete, už víte přesně, co v nich dělat, a vyzkoušíte si, jaký je to pocit při přechodu mezi jednotlivými disciplínami. Takový běh po jízdě na kole je krapet odlišný než běh s odpočatými nohami.

 

Kolik vteřin se dá při natrénovaném přechodu v depech ušetřit?

Pro lidi, kteří s triatlonem začínají, je důležité dát si na čas. Všeobecné pravidlo říká, že triatlony se v depu nevyhrávají, ale můžete je tam prohrát. Když tam uděláte něco zbrkle, může to dopadnout i tak, že kvůli tomu závod nedokončíte.

 

Když se tedy po plavání trochu pomaleji převlečete, pořádně se obujete, zapnete přilbu, věnujete se výběru kola a všem náležitostem tak, abyste nedostali penalizaci, můžete sice ztratit minutu, ale ta vás ve výsledku nezabije, pokud nebojujete o medailové pozice. To samé platí pro přechod z kola na běh. V klidu v depu zpomalíte, sesednete z kola, nandáte si ponožky, boty, vše zkontrolujete a pak až vybíháte na běžeckou trať. Zde opět platí zlaté pravidlo, že pomalu dále dojdeš.

 

Co bys chtěl na závěr vzkázat všem, kteří se připravují na svůj první triatlon?

Určitě se nebojte, jděte do toho a vyzkoušejte si to. Nikdo se vás při závodu nebude snažit utopit nebo shodit z kola. Když pak závod absolvujete, zjistíte, že je to zábava a dobrodružství a že dokážete víc, než jste si mysleli. Proto říkám, že triatlon je krásným doplňkem k životu.

 


7 bylinek z našich luhů a hájů pro vaše zdraví

Zatímco stromy pomalu pouštějí listy k zemi, nejedna bylinka se má stále čile k světu. Aby ne, když v sobě nastřádaly letní paprsky a nyní nás vábí svými barvami k tomu, abychom si je při procházce natrhali. Některé z nich nejen krásně vypadají, ale mají i léčivé účinky. Sepsali jsme proto sedmero bylinek, abyste příště při toulkách přírodou věděli, z čeho si můžete udělat dobrý čaj či sirup. Vzhůru tedy za poklady našich zahrádek, luk a lesů!

 

Růže šípková

Šípky rostou na trnitých keřích lemujících háje a lesy a díky zářivě červeným plodům je jen těžko přehlédnete. Skvěle se hodí na výrobu domácího čaje, ať už čerstvé, nebo sušené. Obsahují velké množství vitaminu C, užitečného pomocníka při nachlazení a kašli, a používají se i při léčbě zánětů ledvin a močových cest.

 

Rakytník řešetlákový

Rakytník roste stejně jako šípek na trnitých keřích, ovšem jeho trny jsou pevné a pořádně ostré. Při trhání jeho plodů tak raději používejte rukavice. Tato opadavá dřevina se ve volné přírodě hledá poměrně těžko, ale můžete si ji vypěstovat na zahrádce. Poté stačí popadnout košík, nezapomenout kvalitní rukavice a vydat se vstříc oranžovým bobulím.

 

Vitaminu C najdeme i v rakytníku vysokou koncentraci. Mimo jiné obsahuje vitamin E a omega nenasycené mastné kyseliny, čímž pomáhá se snižováním vysoké hladiny cholesterolu, krevním tlakem a podporuje správné fungování cévní soustavy.

 

Libeček lékařský

Tato původně středomořská bylinka má blahodárné účinky na nervovou soustavu, upravuje menstruační cyklus a detoxikuje organismus. Libeček se skvěle hodí do kuchyně, kde můžete zpracovat celou rostlinu. Vytvořit si můžete i odvar. Přítel jedné z našich kolegyní si při práci doma z kuchyně prý občas kousek libečku utrhne a sežvýká. Proti gustu žádný dišputát, že?

 

Libeček se ale nedoporučuje užívat dlouhodobě, obzvláště ne ve vyšších dávkách, protože jeho silice dráždí ledviny. Také by jej neměly konzumovat těhotné a kojící ženy.

 

Jitrocel kopinatý

Tuto nenápadnou bylinku naleznete při procházkách kolem polí nebo na lučních cestách. Jitrocel je jako dělaný pro sladký sirup, který vyžene chmury z těla a funguje jako přírodní lék proti nachlazení. Jeho výroba je snadná – lístky jitrocele zalijte vodou a přiveďte k varu, poté přidejte dostatečné množství medu (na jeden decilitr vody zhruba 250 g medu) a tekutinu nechte zhoustnout. Poté stačí sirup přecedit a nalít do sklenic.

 

Kopřiva dvoudomá

Běžně se jim vyhýbáme, protože nás dokáží pořádně žahnout. Kopřivy jsou přesto velmi oblíbenými pomocníky v kuchyni. Skvěle se hodí do nádivek, ale také do domácích čajů. Stačí otrhané lístky zalít vodou, nechat projít varem a na závěr dochutit medem.

 

Tato zelená bylinka pomáhá s celkovým pročištěním těla, problematickou pletí, nemocemi jater a žlučníku a tlumí bolesti hlavy. I přes její léčivé účinky byste to neměli s kopřivou přehánět. Proto odvar z této bylinky pijte maximálně dva týdny v kuse a poté si dejte pár dní pauzu.

 

Dobromysl obecná

Dobromysl nebo také oregano se hojně využívá při přípravě různých pokrmů. Často ji vidíme na zahrádkách, ale narazit na ni můžeme také během procházky kolem pasek a slunných strání. Jak její název napovídá, dobromysl to s naším organismem myslí opravdu dobře. O tom vypovídají její léčivé účinky – patří mezi přírodní antibiotika, působí jako dezinfekce a usnadňuje vykašlávání. Dokáže také působit mírně antidepresivně a pomoci při revmatických potížích.

 

Okořeňte si s ní pár domácích jídel nebo si vyrobte domácí čaj – na 250 ml vody použijte zhruba 2 lžičky dobromysle, vodu s bylinkami povařte, nechte odstát a poté přeceďte. Při nachlazení se doporučuje horký čaj vypít třikrát denně před jídlem.

 

Máta

V létě si mátu užíváme v příjemně osvěžujících nápojích nebo jídlech. Na podzim si z ní můžeme vytvořit domácí čaj nebo sirup. Jednoduše vsypeme lístky do šálku, zalijeme horkou vodou a necháme 7–10 minut louhovat. Mátový čaj pomáhá s nachlazením, rýmou a také snižuje horečku.

 

Podzimní prevencí před nepříjemným nachlazením pak může být podomácku vyrobený sirup. Stačí svařit pár květů a lístků máty s cukrem a malým množstvím vody a tekutá „medicína“ je na světě.

 

Neváhejte a vydejte se na příjemnou podzimní procházku, třeba na jednu ze zmiňovaných bylinek narazíte. Namísto sledování seriálů a filmů doma si pak můžete vyrobit voňavé sirupy, odvary a čaje a posilnit svou imunitu.

 


Jak na to: Trik pro dokonalý klik

Taky jste chtěli vždycky vědět, jak to ten van Damme dělá, že má záda jako luk a hýždě pořád jako mladý kluk? Máte kliku, prozradíme vám to. Tajemství spočívá v každodenní dávce kliků.

 

V pořádném, nešizeném, dokonale vyladěném a festovním klikování jako z učebnice. Ukážeme vám, jak na to – vítejte u nové série, která je zaměřená na správné provádění základních fitness cviků. Začneme pěkně od podlahy, u kliků. S figurantem Honzou vám je představí fitness guru Iris Ledvina.

 

Ve videu si ukážeme tři základní varianty, první pro začátečníky (klik z kolen), druhou pro pokročilé (klik ze vzporu) a třetí pro opravdové mistry (klik s tzv. sjetím). Dopodrobna si rozebereme každý pohyb. Jak cvik správně provádět, na co si dát pozor a kde nejčastěji chybujeme. Jdeme na to.

 

https://youtu.be/3z2mJDKgpdQ


Jak psychicky zvládat situaci kolem koronaviru

Stres patří k životu. Obzvláště stresující jsou pak situace, které jsou nepředvídatelné – nevíme, kdy skončí, a nemůžeme je sami nijak ovlivnit. Podle psycholožky a zakladatelky společnosti STOB Ivy Málkové každý na současnou situaci nahlíží jinak. Někomu se derou do hlavy katastrofické myšlenky o nikdy nekončící pandemii a jiný ví, že některé věci nemůže změnit, přijme je a snaží se na ně nahlížet pozitivně. Tato tzv. myšlenková schémata nám jsou dána geneticky i výchovou a mohou se odrážet na našem duševním i tělesném zdraví. Naštěstí s nimi můžeme pracovat.

 

Co byste doporučila lidem, kteří se cítí přehlceni návalem negativních zpráv týkajících se koronaviru?

 

Nejjednodušším řešením je spouštěč nevhodného chování (nadměrné obavy z koronaviru) odstranit, a když to nejde, naučit se na něj reagovat přijatelným způsobem. Pokud někomu už samotné slůvko koronavirus nahání negativní myšlenky, doporučujeme v prvé řadě digitální koronavirovou dietu – dovolit si sledování dění ohledně tohoto problému jednou za den třeba čtvrt hodiny pro základní informovanost. Neustálé hovory na toto téma by měly být také tabu.

 

Je celá řada technik, které snižují sílu negativních automatických myšlenek, které se nám derou do hlavy i nechtěně. Nedělejme ukvapené závěry, za chvíli budeme situaci vidět třeba úplně jinak.

 

Co dělat, když i přesto návalu negativních myšlenek podléháme?

 

Pokud jsme ze současné situace ve stresu, jak jsme popsali výše, hrozí vznik celkové nepohody až psychosomatických onemocnění. Dlouhodobý stres je daleko nebezpečnější než stres akutní a mimo jiné působí nepříznivě i na imunitu. Pokud se vám nedaří dlouhodobě zeslabit sílu negativních myšlenek, není slabost se obrátit na psychologa.

 

Akutní napětí můžeme snižovat různým způsobem. Čím můžeme začít? Naučme se několikrát za den se zastavit, udělejme tři hluboké nádechy a výdechy a uvědomme si, jak nám je. Můžeme si náš stav symbolizovat semaforkem od zelené přes oranžovou až k červené, kdy už se opravdu necítíme dobře. Pošleme dech do míst, kde je naše tělo stažené, kde cítíme napětí, bolest či jinou nepříjemnou emoci.

 

Dělejme toto cvičení pravidelně – třeba před každým jídlem, pitím kávy, čtením zpráv, nebo si dejme upomínku na mobil. Cílem je, abychom nenechali své tělo dojít do stavu červeného semaforku a necítili se večer úplně vyšťaveni.

 

Pojďme to vzít spíše z té pozitivnější stránky: co mohu pro sebe udělat, abych se cítil lépe?

 

Věnujte se pravidelně činnostem, které vedou k celkovému uvolnění, pozitivnímu vyladění a životní pohodě. Opravdu je realizujte jako jiné povinnosti, zapište si je do diáře a vyhraďte si na ně čas. Ve stavu tělesné i duševní pohody budete snáze čelit aktuálním nástrahám.

 

Měla byste nějaká konkrétní doporučení?

 

Dám vám pár tipů, buďte však sami tvořiví při vymýšlení činností, neexistují univerzální doporučení a každému bude fungovat něco trochu jiného.

 

Tím prvním je užívání si přírodních živlů. Dříve byli lidé vystavováni horku, chladu, při fyzické práci zapojovali všechny smysly, což v dnešním civilizovaném prostředí, kdy dodáváme mozku často informace pouze zrakem a pobýváme ve stálé teplotě, chybí. Vyjděme zase z domů do přírody a snažme se zde trávit co nejvíce času.

Pobývejme co nejvíce venku, světlo přispívá k dobré náladě. Intenzita světla i při zamračené obloze je mnohonásobně vyšší, než když jsme zalezlí i v superosvětlené místnosti. Pokusme se vystavovat občasnému diskomfortu, třeba se otužujme, jděme ven i za deště a všímejme si v přírodě všech barev, vůní i zvuků.

 

Určitě nezapomínejme na odpočinek. Buďme na sebe laskaví, vyhraďme si každý den čas pro malé nicnedělání a užijme si to a buďme za to vděční. Dobře se vyspěte. Zatím je podceňováno, že dobře spát je stejně důležité jako vhodně jíst nebo optimálně se hýbat. Ve spánku dochází mimo jiné i k regeneraci mysli i těla.

 

V neposlední řadě se soustřeďte na zklidnění. Sem můžeme zahrnout vše, co nám přináší klid na těle i na duši. Mohou to být relaxační techniky (např. autogenní trénink), metody všímavosti, meditace, práce s dechem, jóga nebo vymýšlení drobných laskavostí druhým. Najděte si jakoukoli oblíbenou činnost, která vás bude bavit a povede ke zklidnění.

 

Kromě psychické pohody potřebujeme i tu fyzickou. Měli by lidé dnes spíše více cvičit, aby posílili svou imunitu, nebo spíše ne, aby neplýtvali energií?

 

Pohyb působí na naši psychiku jednoznačně pozitivně. Pokud však nejste zvyklí se aktivně hýbat, není nejlepší nápad se hned pustit do běhání maratonů. I vzhledem k naší imunitě není vhodné se pouštět do extrémních výkonů, které mohou naši náchylnost k onemocnění zvýšit. Zapojujte ho proto do vašeho života pomalu a postupně. Vyrazte na procházku do přírody a zvyšujte i tzv. rutinní pohyb. Zaveďte si pravidlo, že například každý den začnete krátkým ranním protažením – najděte si video nebo si vymyslete vlastní sestavu.

 

Pokud se cvičením začínáte, doporučujeme živé online lekce s trenérem, kde vás trenér i vidí a má možnost vás opravit. Můžete si zacvičit např. se STOBem. Několik druhů cvičení si můžete vyzkoušet i na Dni zdraví, který se letos koná online v sobotu 7. listopadu.

Najděte si pohyb, který vás energeticky nabije. A třebas k tomu zlákáte i rodinné příslušníky a budete pospolu trávit více času.

 

Jaká jsou rizika, když se aktivnímu pohybu věnovat nebudeme?

 

V dobách home officů a karantény nám kromě aktivního pohybu chybí i pohyb rutinní. Když jsme doma a pohybujeme se jen po bytě, nákup si objednáme online a necháme si ho dovézt, nachodíme stěží 1 000 kroků.

 

Již třetí den bez pohybu se zhoršují metabolické parametry – například inzulin reaguje méně citlivě na hladinu cukru v krvi. Po dvou týdnech bez pohybu se může zvyšovat cholesterol. Fyzická zdatnost jde dolů. Výrazné důsledky to může mít především u starších lidí.

 

Nejde jen o postupný úbytek svalové hmoty, protože svaly, které nevykonávají žádnou práci, atrofují, ale chůze na delší vzdálenosti posiluje kardiovaskulární systém. Starší člověk pak ztrácí jistotu při pohybu mimo domov – na delší vzdálenost, ve složitějším terénu: scházení ze schodů, pohyb po nerovném povrchu lesní cesty apod.

 

Pohyb má pozitivní vliv na prevenci i léčbu u zhruba pětadvaceti základních onemocnění. Při pohybu se totiž začnou ve svalech tvořit účinné látky, tzv. myokiny, které jsou vylučovány do krevního oběhu. Ty dokážou pozitivně ovlivňovat metabolismus i vzdálených orgánů – například tukovou tkáň, mozek, gastrointestinální trakt, srdeční sval, cévy nebo kosterní systém. Ve svalu máme tedy celou škálu léků, ale užíváme je jen tehdy, pokud se pravidelně hýbeme.

 

Kromě pohybu je důležitá i strava. Myslíte, že podzim ve spojení s koronavirem je tím hnacím motorem, který u lidí nastartuje přechod na zdravější stravu?

 

Bylo by ideální, kdyby tomu tak bylo. Někteří však neukočírují celodenní pobyt doma, kde na ně číhají potraviny od rána do večera. Zejména emoční jedlíci zmírňují jídlem na chvíli stres nebo zajídají nudu. Navíc po jídle, které ani tak úplně jíst nechtěli, se dostaví chmury, že zase selhali, a naskočí jim myšlenky, že nemá cenu už se ten den kontrolovat, přejedí se a nechce se jim pak už ani hýbat.

 

Jiní ale naopak využijí to, že jsou doma a mají možnost si jídlo připravit, vyzkoušet nové recepty a celkově začít žít zdravěji. Opět tedy záleží, jak se k dané situaci postavíme, jaké máme návyky a předpoklady situaci využít v náš prospěch.

 

Kterým potravinám by měli lidé věnovat speciální pozornost?

 

Žádná potravina nás sama o sobě nezachrání, ani nám naopak neublíží, pokud netrpíme nějakým onemocněním nebo alergií. Vždycky je třeba dbát na celkově vyvážený jídelníček, který bude složený z kvalitních potravin a nebude v něm dlouhodobě nic důležitého chybět ani přebývat.

 

Ve vztahu k imunitnímu systému je důležité přijímat dostatek kvalitních bílkovin i celkové energie, proto se určitě nepouštějte do nějakých půstů, detoxů, drastických diet nebo striktních výživových směrů, které omezují celé skupiny potravin. Dbejte také na dostatečný příjem vitaminu C a D, antioxidantů a omega-3 kyselin, imunitu podpoří i probiotika.

 

Jaký vliv má obezita na naši imunitu a např. odolnost proti covidu-19?

 

Je pravda, že pacienti s obezitou čelí vážnějším chorobám a těžším průběhům než lidé s normální váhou. Tuková tkáň je metabolicky aktivní a produkuje prozánětlivé látky. Obezita tedy zvyšuje v organismu zánětlivé procesy, a tím mimo jiné snižuje imunitu. Tím se zvyšuje riziko vzniku infekce a dalších onemocnění včetně onemocnění covid-19 a vede to i k horšímu průběhu nemoci. Těch příčin, proč jsou lidi s obezitou náchylnější, je ale více.

Samozřejmě záleží nejen na pouhých kilech navíc, ale na množství tuku, nedostatku svalů, na špatné fyzické kondici, nepohyblivosti a na celkových životních návycích.

 

Co bychom mohli my všichni udělat pro to, abychom současnou situaci co nejlépe zvládli?

 

Z každé situace můžeme vydolovat i nějaké pozitivum. Pokud se to podaří, pozitivní myšlenka kladně ovlivní i naše emoce. Když se soustředíme na to, co se nám daří, daří se nám to ještě víc. Situace spojené s trabli k životu patří, ale důležité je naučit se i v těžkých obdobích přeznačkovat situace z negativna do pozitivna.

 

V této situaci to může například být to, že řada lidí zpomalí, bude více času věnovat rodině i sobě. Ti, kdo jsou pracovně naopak vytíženi, se přiučí novým věcem, které je mohou do budoucna obohatit.

 

Platí pravidlo, že kam zaměříte pozornost, tam také investujete nejvíce své energie. Nasměrujte tedy svoji pozornost na smysluplné věci, ke kterým patří také věnovat se svému tělu, duši a svým blízkým. Pokuste se na každý den si udělat nějaký plán, co budete dělat, a pracujte i na plánu dlouhodobějším, jak se s danou situací vypořádat a jak inovovat své aktivity. Buďte aktivním tvůrcem svého života.


Z otužování jde strach, ale pomohlo mi se zdravím

Nikdy jsem nebyl nijak zimomřivý, v mládí jsem se dokonce díky sportu i poměrně otužoval. Přeci jen vyběhnout v krátkém tričku a trenýrkách a odehrát devadesát minut fotbalového utkání v listopadové plískanici, to už chce nějakou odolnost. Ale jak to bývá, s postupem času tělo i mysl poleví a nejlepším způsobem, jak se uvolnit a zahřát, se stává horká koupel.

 

Poté co jsem začal, jak se říká, „ojíždět čtvrté gumy“, jsem musel konstatovat, že moje fyzička a imunita začínají poněkud slábnout. Na téma otužování mě tak vlastně přivedly dvě potřeby. Za prvé se s příchodem dětí hodí každý extra stupínek odolnosti proti rýmičkám, které ratolesti s nemilosrdnou pravidelností nosí ze školky a školy domů. Za druhé musím s postupujícím věkem už zkoušet leccos, abych si udržel alespoň základní sportovní výkonnost a nebyl pro smích kamarádům z amatérské hokejové ligy.

 

Když jsem myšlenku o otužování před rokem pojal za svou, udělal jsem si drobný průzkum, jak na to. Tak nějak intuitivně jsem si řekl, že by bylo dobré se studenou vodou začít v létě, kdy je organismus prohřátý. Než jsem se rozhoupal, byl spíš konec září a tato výhoda se lehce vytratila.

 

Další dílčí průzkum ukázal, že není nutné používat jen studenou vodu. Internet tvrdil, že k otužování lze využít i teplotu vzduchu. A tak jsem začal víc větrat. Pravda, ve vztahu s manželkou to moc nepomohlo. Je totiž z dlouhého rodu zmrzlých zmrzlin, které si i v létě nandávají teplé svetry a vlněné ponožky v marné snaze přilákat trochu tepla nad zápěstí a pod kotníky. Děti na druhou stranu chladnější vzduch instinktivně přivítaly a následující zimu absolvovaly bez rýmy. Začal jsem cvičit venku místo uvnitř, přetopenou tělocvičnu jsem kvůli karanténám vyměnil za podzimní podlahu na balkonu.

 

Ale zpátky k otužování. Studená voda byla osvěžující – začínal jsem se sprchou, většinou po prohřátí těla vodou teplou. Někdy jsem se rozležel v horké vaně a potom se dlouho chladil sprchou. Byl to pocit trochu jako v sauně, krásně se mi upravoval tlak a pak přicházelo sladké uvolnění a úsměv na rtech.

 

Říká se, že průměrně trvá 21 dní, než se nové chování stane stereotypem. Pro mě to bylo snad po 14 dnech, kdy mi bodavé jehličky ledové vody začaly připadat příjemné a docela jsem se na ně i těšil. Doba studené sprchy se prodlužovala, teplé bylo méně a méně. Pak jsem si začal připravovat studené vany. Po okraj natočit ledovou vodu. Stoupnout si do ní. Kleknout. Sednout. Zatnout zuby a lehnout. A vydržet. To už byl trochu jiný šálek kávy. Zima extrémnější, bodavější, svíravější. Poprvé jsem drkotal zuby a proklínal se. Potřetí už to bylo celkem snesitelné.

 

Po měsíci jsem začínal cítit první změny. Za prvé jsem po ranní studené sprše sršel energií. Za druhé jsem necítil venku příliš chlad, začal se méně oblékat a na kratší časové úseky vyrážel bez ohledu na počasí v kraťasech. Snad nejlepší vliv na mě měla studená voda navečer. Po sprše jsem se krásně uvolnil, dobře se mi usínalo. Již jsem nemusel „dotunit“ večerní přípravu dvěma deci červeného, abych okamžitě zabral. Projevy mého dědičného syndromu neklidných nohou skoro zcela zmizely. První zimu jsem si do zledovatělé přehrady ještě netroufl. Byl jsem se podívat, sáhl si na vodu a úplně se na to necítil.

 

Nejtěžší pokračovat bylo ve dvou případech. Nejprve jsem měl zaseklá záda, klasický hexenšus. Zkoušel jsem to překonat a zlomit, pokračoval jsem v chladných lázních, a to nebylo dobře. Tahle patálie zkrátka vyžaduje, abyste tělu dali suché teplo a klid. Po čtrnácti dnech přestávky jsem měl pocit, že začínám skoro od nuly. V druhém případě šlo o drobné nachlazení a já to risknul zase. Nepolevil jsem. A kupodivu to dopadlo dobře. Začínající rýmu jsem překonal, na kašel v podstatě nedošlo.

 

V tomto roce si udržuji pravidelnost, studená voda každý den, někdy dvakrát. Hodně se těším na Hostivařskou přehradu, kam se chystám o Vánocích zkusit první skutečně studený ponor. Vyvedu manželku a ratolesti, aby se s úžasem pokochaly pohledem na mé otužilé tělo ponořené v ledové vodě. No, vlastně myslím, že si to radši jednou předtím vyzkouším nanečisto s nějakým nezaujatým sekundantem. Ale v den D nesmím zaváhat. Držte mi palce! Snad se mi podaří udržet s kolegy otužilci nutné rozestupy. Sportu zdar, otužování zvláště!

 

Martin pochází z Prahy, je bývalý profesionální sportovec, má dvě děti v předškolním a školním věku. Rád se věnuje cestování, rodině a kvalitní četbě. Kromě otužování v přehradě se těší, až se opět uvidí s přáteli při videohovoru nebo, bude-li to možné, osobně na hokejovém hřišti.