Videolekce: Buďte rychlí jako šelma

Tentokrát jsme pro vás připravili opravdovou výzvu. Dynamický trénink, který vám dá schopnosti divokých šelem: rychlost, postřeh, sílu a mrštnost. Ty oceníte každý den. Od lapnutí masařky za letu po vyrovnání hrozícího pádu nebo sprint do práce, když zaspíte. Tento trénink vybičuje vaše tělo k lepšímu výkonu, takže skočte na „play“ a nic vás už nezaskočí.

 

Lekce od trenérky Iris Ledvina se skládá z 5 dvojcviků, které budeme opakovat celkem čtyřikrát, a to po 30 a 20 vteřinách. Mezi cviky bude půlminutová přestávka na vydechnutí. Kdyby pro vás cvičení bylo moc intenzivní, kdykoli můžete video zastavit. Nebojte se, schopnosti šelem se probouzejí postupně. Věříme, že je s každým tréninkem vylepšíte. Na konci vás už nezastaví nic, ani kliky s přeskokem (ty jsou totiž opravdu něco, zkoušeli jsme je na vlastní kůži). Vezměte si pití k ruce a jdeme na to.

 

https://youtu.be/IYNoiwbX_fc

 

Velkou předností dynamického tréninku je jeho všestrannost. Zahrnuje plnou škálu pohybu z hlediska rychlosti, směru i dynamiky. Obsahuje jak strečinkovou, tak posilovací i kardio složku. Je náročný, ale výsledek stojí za to. Kromě lepších fyzických schopností má tyto benefity:

 

  • Probudíte se, zahřejete se a spálíte kalorie: Dynamický trénink napumpuje kyslík do svalů a zvýší tak jejich teplotu, což umožňuje využít jejich plný potenciál. Jde také o účinnou metodu, jak spálit přebytečné kalorie.
  • Trénujete i mozek: Nejen svaly dostanou zabrat. Tento druh tréninku vyžaduje rychlou reakci, čímž se zlepšuje váš postřeh. Pomáhá tak nervům a mozku spolupracovat efektivněji.
  • Předcházíte zranění: Zlepšuje se mobilita svalů, vazů a kloubů. Spolu s lepším postřehem a koordinací jde o ideální kombinaci, díky níž se například vyrovnáte s nečekaným pádem, aniž byste se zranili.

Zužitkujte přebytky potravin

Kouknete do ledničky a vidíte půlku cukety, mrkev a dva smutně koukající sáčky uvařené rýže, protože jste měli při včerejším vaření velké oči. Co teď? Míchanice à la dort pejska s kočičkou nezní moc lákavě, to už ví i vlk, co jim ho sežral. Proto jsme si pro vás připravili pár tipů, jak přebývající potraviny zužitkovat. Nic nezaručujeme, ale může se stát, že přitom oslníte vaší drahou polovičku, popř. zamaskujete, že jste se nepřipravili na příchod návštěvy.

 

Misky všeho druhu

Svou cestu na výsluní si momentálně razí gastro trend takzvaných „poke bowls“. Tyto misky obsahují rozličné ingredience od rýže a masa (většinou se jedná o lososa či tuňáka) po syrovou zeleninu jako okurku, mrkev, avokádo, ředkvičky nebo kukuřici. Toto tradiční havajské jídlo si můžete utvořit podle chuti a dostupnosti potravin, resp. toho, co vám zbyde ve špajzu a ledničce. Stejně jako filmoví gangsteři ani poke misky nerespektují pravidla. Pokud vám tedy přebývá uvařená rýže, vytáhněte nádobí a potěšte chuťové buňky své i svých věrných strávníků.

 

Stejně tak se může stát, že kuchař neodhadne množství brambor. Řešením je jednoduchý a rychlý bramborový salát. Stačit vám bude pouze olej, koření, jogurt, hořčice, citronová šťáva, med a tuňák. Uvařené brambory nakrájejte a promíchejte se zálivkou z jogurtu, hořčice, medu a citronové šťávy, přidejte tuňáka a dochuťte solí a pepřem. Bramborová miska je rázem na světě! Pokud vám v lednici přebývá nějaká zelenina, bez obav ji do salátu přidejte.

 

Cuketové království

Úroda ze zahrádky byla hojná a cukety vidíte všude, kam vám dopadne zrak? Sousedi vás zdvořile odmítají a na grilovanou cuketu už nemáte pomyšlení? Neházejte cuketu do koše! V posledních letech najdete čím dál více receptů na perníky a jiné pečené výrobky, jejichž hlavní ingrediencí je právě cuketa. Vyzkoušet můžete cuketový perník nebo cuketový chlebíček se sušenými rajčaty. V případě, že čekáte společnost, zkuste ji oslnit cuketovými chipsy.

 

Pokud jste milovníky těstovin, zkuste cuketové špagety, které jsou stejně chutné, ale zdravější než ty semolinové. Cuketu nakrájejte pomocí škrabky (použít můžete klasickou nebo speciální na špagety). A poté krátce osmahněte na troše oleje a podávejte s omáčkou dle vašeho výběru. Toto jídlo berte spíš jako salát, při obědě by vás pravděpodobně úplně nezasytilo.

 

Vývar pro spokojenou duši

Během vaření také často vyprodukujeme mnoho bioodpadu, jako jsou slupky nebo odřezky zeleniny. Některé rodiny vlastní kompost, ale i odřezky zeleniny se dají skvěle využít – například na chutný vývar. Nejvíce se hodí slupky od cibule, zbytky mrkve, celeru a jakékoliv další zeleniny. Vše dejte do jednoho hrnce, můžete, ale nemusíte přidat i maso a kosti, zalijte vodou a vařte minimálně hodinu, masový vývar i déle, ke konci dosolte dle chuti. Takto připravený vývar můžete přecedit a skladovat v lednici až týden. Nebojte se ho také zmrazit a při přípravě budoucích jídel ho využijte namísto kostky Masoxu.

 

Skvěle připravený a silný vývar navíc pohladí po duši ve chvíli, kdy nám není zrovna nejlépe. Jeho předpříprava se tedy hodí obzvláště v období, kdy řádí různé rýmičky a chřipky.

 

Skladování v mrazničce

V případě, že se vám přebývající potraviny zrovna nehodí do žádného dalšího jídla, s klidným srdcem je šoupněte do mrazáku. Zmrazit můžete téměř vše – maso, zeleninu, pečivo nebo ovoce.

 

Syrovou zeleninu nejlépe krátce povařte, zchlaďte ledovou vodou a poté zamrazte. Pokud vám doma přebývá pečivo, zamrazit ho můžete také a vyhnout se tak jeho zplesnivění. Zamražené ovoce sice nebude chutnat jako to čerstvé, ale hodí se skvěle do koláčů, koktejlů a různých dezertů.


Jak se psychicky připravit na první závod

V našem seriálu „Každý se může stát sportovcem“ s úspěšným triatlonistou Patrikem Čurilou jsme se už podívali na mnohé: Jak se zlepšit v plavání, jak správně jezdit na kole, na co si dát pozor při běhu, ale také i na to, jak se udržet fit doma nebo co dělat v posilovně. Podstatnou část výkonu kromě fyzické stránky tvoří i ta psychická. Většina trenérů i sportovců se dokonce shoduje, že „hlava“ tvoří většinu výkonu sportovce. Patrika jsme se proto zeptali, jak si udržet motivaci při pravidelném tréninku, ale i v období krize, kdy si člověk sahá na samé dno svých sil.

 

Říká se, že nejtěžší je začít. Jak náročné je vrátit se po dovolené k tréninku?

 

Pro mě je asi největší problém ranní vstávání. Nemám problém s tím si večer protáhnout trénink, ale do bazénu chodíme už v šest či sedm, takže musím vstávat relativně brzy ráno. Vždy si ale připomenu, že velké cíle vyžadují nějakou tu oběť, a tak vstanu a skočím do ledové vody, ať je léto či zima. Myšlenka na ten velký cíl je vždy silnější než to, že se mi zrovna nechce.

 

Co bys doporučil lidem, co se sportu nevěnují a chtěli by začít? Fungují podle tebe výzvy, např. že za rok uběhnu půlmaraton či zhubnu deset kilo?

 

Určitě. V mém případě je tou hlavní motivací závod, který je svým způsobem výzva. Prvních pár let to pro mě bylo dokončit závod Ironman. Ať už chcete zhubnout, či máte jinou osobní výzvu, důležitý je ten koncový bod, který máte před sebou. To je obvykle tou hlavní motivací.

Musíte věřit, že několik měsíců či let tréninku a tvrdé práce vás dostanou do bodu, který jste si před tím vytyčili.

 

Už samotná cesta vás promění. Budete lepší, rychlejší, silnější a zdravější. Hodně také pomáhá sledovat postupný pokrok. Například to, jak se vám zlepšuje fyzička i výkon. Nemusíte se vůbec bát dát si velký, na první pohled nereálný cíl. Jakmile se dostanete do rytmu a dosáhnete některých ze svých dílčích cílů, ten obrovský, dříve nepředstavitelný cíl se vám najednou začne přibližovat mílovými kroky. I proto je důležité si dávat menší, dílčí cíle.

 

Obtížné je také si motivaci udržet. Co mám dělat, abych i po zdolání osobní výzvy pokračoval?

 

Tohle je individuální záležitost. Většinou to ale naštěstí funguje tak, že si člověk během např. přípravy na půlmaraton zvykne na běhání do té míry, že v momentě, co půlmaraton zvládne a nemá po něm další cíl, pohyb mu začne chybět. Jak psychicky, tak i hlavně z hlediska hormonálních návyků. Při sportu se člověku vyplavuje velké množství hormonů (např. i tzv. hormon štěstí), což je i vědecky dokázané, a během několikaměsíčního tréninku si na něj tělo zvykne. Samo si pak řekne o nějakou aktivitu, díky které by se k němu opět více dostalo.

 

Pak si začnete hledat i další výzvy a většinou si chcete i zvýšit laťku. Ať už je to zlepšení času na půlmaratonské trati nebo přechod na maraton, trailový běh či triatlon, těch možností, kam se posunout, je spousta.

 

Co vidíš jako psychicky nejtěžší část tréninku?

 

Jako nejtěžší vidím momenty, kdy se člověku nechce a najednou si uvědomí, že je vlastně spousta pohodlnějších činností než jít znovu běhat či plavat nebo ráno vstávat. Takové momenty vždycky přijdou dříve nebo později a rozhodnou o tom, zda uspějete nebo ne.

 

V těchto chvílích si musíte vzpomenout, proč jste vůbec začali a čím vším jste si už prošli. Vypnout hlavu, nic neřešit a prostě jít trénovat. Tady všem doporučuji si osobní cíl sepsat na papír – nejdřív naplánujete měsíční cíle a pak i týdenní a denní. Takže třeba v pondělí, středu a pátek nemáte tolik práce, a tak v tyto dny v určitý čas jdete běhat. Když to máte takhle černé na bílém, výmluvy se hledají těžko. Když tyto momenty překonáte, budete na sebe i více hrdí, že jste něco dokázali.

 

Měl jsi někdy moment, kdy sis řekl: „Tak teď na to kašlu, jdu domů“?

 

Tenhle pocit jsem měl vícekrát. Triatlon je časově náročný sport, protože člověk trénuje tři disciplíny. Když jdete trénovat ráno, odpoledne a pak si uvědomíte, že vás to ještě čeká večer, už to není pouze o tom, že se člověk baví pohybem, ale částečně i povinnost.

 

Pro mě je hnacím motorem závod. To je i důvod, proč je to pro mě teď psychicky náročnější – od února jsem prakticky nebyl na žádném závodě. Teď je září a ani nevím, zda tento rok nějaké závody budou. Můj cíl se tedy vzdálil do neurčita a udržet se dostatečně motivovaný je proto těžší. Pak je dobré si dávat i menší cíle. Třeba včera jsme absolvovali cyklistický trénink s relativně velkým převýšením na krátké vzdálenosti, což bylo takové malé oživení denní rutiny.

 

Jsi někdy před závodem nervózní, že se něco nemusí povést?

 

Jasně. Pokud člověk není alespoň lehce nervózní, většinou to znamená, že do přípravy nedal tolik, kolik měl. Já jsem toho názoru, že když člověk něco opravdu chce, měl by pro to něco obětovat, aby výsledek stál za to. Když se pořádně věnuji přípravě na závod, který pro mě něco znamená, večer před závodem myslím na to, co všechno jsem odtrénoval, kolik času mi to zabralo a že chci druhý den ukázat to nejlepší, co ve mně je. Nervozita je pro mě dobrým znakem, že mi na něčem záleží a že to jen tak nechci hodit za hlavu.

 

Máš nějaký tip, jak se uklidnit těsně před startem?

 

Snažím se zaměstnat si hlavu – třeba přemýšlením nad tím, co mě v závodě čeká a co budu dělat v depech mezi jednotlivými sporty. Čas těsně před závodem také trávím lehkou rozcvičkou, kterou se nebojím i prodloužit. Na samotný start přicházím obvykle pět minut před začátkem závodu. Těch pět minut ale stále trvá jako půl hodiny (smích). Nejhorší je, když člověk přijde na start a půl hodiny či hodinu tam čeká.

 

U triatlonu musí být plavání dost psychicky náročné. Voda cáká kolem, člověk se asi i naloká. Jak si při té startovní mele udržuješ koncentraci?

 

My triatlonisti máme takový zvyk. Poté, co si v depu necháme kolo, přesuneme se na start plavání, oblečeme se do neoprenu a vždy se rozplaveme. To aby si člověk zvykl na vodu a nestalo se, že na startu skočím do vody a najednou jsem v šoku z toho, že voda je chladnější, než jsem čekal. Rozplavbou si i namočíte neopren, který vám potom bude lépe sedět na těle.

 

Při hromadných startech se během prvních metrů musíte psychicky připravit na nějaký ten kopanec i na to, že budou lidi plavat kolem vás, přes vás či že vy budete muset přes někoho přeplavat. V prvních sto nebo dvě stě metrech, než si lidi najdou svou skupinku, je to takové hektické, ale pak už si plavete svým tempem. To samé platí pro hromadné starty při běžeckých závodech. Na druhou stranu i tyhle hektičtější začátky mají své kouzlo.

 

Takže se předem smířit s tím, že člověk dostane loktem nebo kolenem, a s tím jít také do závodu.

 

Přesně. Také by měl člověk realisticky odhadnout svou výkonnost. Když tedy vím, že nejsem nejlepší plavec, netlačím se dopředu doprostřed, kde bych to měl o poznání náročnější, než kdybych začal trochu vzadu zkraje.

 

Která část závodu je podle tebe psychicky nejnáročnější a co při ní děláš?

 

Co se týče triatlonu, záleží na vaší nejsilnější a nejslabší disciplíně, takže je to hodně individuální. Většina lidí se trápí při plavání kvůli tomu, že nejsou zvyklí na uplavání velkých vzdáleností. Často se to taky láme při běhu, což potvrzují i mnozí ironmani. Běh je poslední disciplínou, a tak při něm tělo čerpá ze svých posledních zásob. Nejtěžší momenty obvykle přicházejí v 70–90 % závodu. Tam se projeví, jak silnou máte vůli, jak kvalitní byla vaše příprava a co všechno jste během ní obětovali. Když tohle překonáte, posledních 10 % už nějak doklepete, protože před sebou vidíte cílovou čáru a psychika jde zase nahoru.

 

Dostal ses během závodu někdy do krize, že sis říkal, že už nemůžeš dál?

 

Já jsem typ člověka, co má rád různé motivační citáty. Když jsem minulý rok závodil v kazašské Astaně, měl jsem závod výborně rozběhnutý. Po plavání, devadesáti kilometrech na kole a patnácti kilometrech běhu mě najednou přepadla myšlenka, že nastavené tempo nemusím udržet až do konce. Psychicky mě to tak nahlodalo, že jsem se na posledních šesti kilometrech natrápil psychicky víc než při celém Ironmanovi (3,86 km plavání; 180,25 km na kole a 42,2 km běh).

 

Každých dvě stě metrů jsem na chytrých hodinkách kontroloval své tempo a dokonce jsem byl v takovém myšlenkovém rozpoložení, že jsem i uvažoval, kudy bych si mohl trať zkrátit. Přestal jsem věřit, že závod doběhnu, protože jsem si říkal, že za chvíli přejdu do chůze a z dobře rozběhnutého závodu bude blamáž. Právě v ten moment jsem si připomenul tzv. „pravidlo 40 %“. To říká, že když má člověk pocit, že nemůže, ve skutečnosti je jen na 40 % svého fyzického potenciálu.

 

Také jsem zvyklý si připomínat, co už mám za sebou. Měsíčně uběhnu 230–250 kilometrů, a tak mě snad pár kilometrů po tom všem nemůže zlomit. V tu chvíli jsem měl před sebou posledních šest a ty jsem už musel zdolat. Tyhle vnitřní rozhovory mi mnohokrát pomohly při překonávání takovýchto těžších momentů.


Videolekce: Zacvičte s  nadváhou

Většina článků o obezitě straší, co všechno vás čeká, pokud okamžitě nezhubnete. Jasně, mistrem v dobíhání autobusů se člověk s pivním bříškem asi nestane. Rychlá příprava na půlmaraton se zase může obrátit v pěkně zhuntované klouby. Jak si tedy zacvičit s nadváhou, abyste se k cíli dostávali klidnějším tempem a neodrovnali si při tom tělo? Na to jsme se podívali s trenérkou Kamilou Vilímkovou, která nám ukázala několik jednoduchých cviků, při kterých načerpáte novou energii, zpevníte tělo a časem i dáte přebytečným kilům co proto.

 

https://youtu.be/yZfmD3yCUC0

 

Pohyb funguje jako lék na obezitu i jako její prevence. Podle odborníků stačí už 150 minut cvičení týdně, tedy přibližně 20 minut denně. Pokud se do toho chcete pořádně opřít, abyste se vyhnuli jojo efektu, můžete si porce cvičení navýšit na 200–300 minut každý týden.

 

Jen pohyb samozřejmě nestačí. V boji s obezitou je ještě důležitější správná výživa. Jídlo je vůbec faktor, který náš tělesný stav ovlivňuje nejrazantněji ze všech. Takže ke cvičebnímu videu přidáváme i tři tipy na jídelníčky, které s vámi doslova zahýbou. Jsou to totiž oblíbené stravovací rituály trojice světových elitních sportovců. Asi díky nim nebudete rychlejší než Usain, nebudete sázet touchdowny jako Tom a rozhodně nebudete mít tak dobrý servis jako Serena, ale určitě vás inspirují – a kdo ví, třeba se právě z vás stane šampion zdravé výživy.

 

Usain Bolt: Nejrychlejší muž planety. Rekordman na 100 m, 200 m a v počtu snězených kuřecích nuget

 

Snídaně: sendvič s vejci

Dopolední svačina: mango

Lehký oběd: těstoviny s hovězím masem

Odpolední svačina: ananas nebo jablko

Večeře: brokolice (i když ji nesnáší) s pečeným kuřetem a jamajskými knedlíky

 

Zajímavost:

Během olympijských her v Pekingu snědl 1 000 kuřecích nuget. Od té doby je jeho disciplínou disciplinovanost.

 

 

Tom Brady: Největší hvězda NFL. Je mu skoro 43 let a nezpomaluje

 

Snídaně: smoothie s borůvkami, banánem, oříšky a semínky

Dopolední svačina: proteinový koktejl s mandlovým mlékem

Oběd: ryba s velkým množstvím zeleniny

Odpolední svačina: hummus, syrová zelenina, ovoce nebo proteinová tyčinka

Večeře: růžičková kapusta a sladké brambory s masem

 

Zajímavost:

Pije 12–25 sklenic vody denně. Nepije kávu ani čaj. Před každým jídlem si dá půlhodinovou pauzu (a po jídle hodinovou), než se znovu napije.

 

Serena Williams: Nejoceňovanější sportovkyně světa. Nedostižné číslo jedna nejen v tenise

 

Snídaně: ovesná kaše s jahodami, mandarinkami a mandlovým máslem

Dopolední svačina: naklíčená quinoa a ořechy

Oběd: hlávkový salát se špenátovými listy, mandarinkami, cherry rajčaty, limetkovou šťávou, pita krutony a plátky mandlí

Odpolední svačina: chléb z naklíčených zrn s mandlovým máslem, citronová šťáva s čajem matcha a skořicí

Večeře: porce hnědé rýže s konopnými a chia semínky

 

Zajímavost:

Přestože během turnajů drží přísnou dietu, v pauze mezi sezonami je velkou fanynkou pizzy a tacos.


Anketa: Jak zvládají home office rodiče či učitelka?

Z firemního benefitu, k němuž měli často přístup jen „vyvolení“, a to ještě v omezené míře, se přes noc stala nezbytnost. Intenzivní a dlouhodobější práci z domova si letos na jaře vyzkoušely stovky tisíc zaměstnanců i živnostníků. Někomu vnesla do života větší harmonii, více času na rodinu a koníčky, druhému stres a neefektivitu.

 

Současná zdravotnická krize změnila naše životy a myšlení hned v několika oblastech. Tou možná nejvýraznější z nich je přístup k práci. Najednou jsme zjistili, že ačkoliv jsme všichni doma, některé firmy mohou nerušeně fungovat a vydělávat dál. Že není nutné hnát se každý den do kanceláře za cenu dlouhého dojíždění a nesnesitelně husté městské dopravy. Ale také že práce z domova může přinášet sociální deprivaci, špatnou náladu a neschopnost se soustředit.

Jak náhlý přechod na práci z domova vnímali lidé v různých povoláních a životních situacích? Zeptali jsme se na to studentky vysoké školy, školní psycholožky, otce tří dětí i zaměstnankyně nadnárodní korporace, která se do kanceláře hned tak zase nepodívá.

 

Jeden rok „prázdnin“

Alžběta pracuje v nadnárodní technologické korporaci a díky tomu, že její kolegové sedí často v různých zemích a musí se sladit a spolupracovat na dálku, nebylo pro ni uzavření kanceláře v březnu takovým šokem. Tou dobou však nemohla tušit, že se situace nezmění ještě minimálně do konce roku. Z dočasnosti se tak stal nový standard, kterému bylo potřeba se přizpůsobit. „Můj zaměstnavatel u mě extrémně stoupl v ceně tím, že mi během pandemie umožnil pracovat z domova. Nikdo pořád neví, jak se situace bude vyvíjet, a tak se člověk cítí doma více v bezpečí,“ pochvaluje si Alžběta, i když uznává, že kontakt s kolegy jí samozřejmě chybí.

Práce z domova jí každopádně přinesla jeden nečekaný benefit. Najednou byla schopná udělat větší množství práce za kratší dobu. Uvědomila si totiž, že v kanceláři ji neustále něco rušilo. „Hodně času trávím psaním textů, na které se opravdu musím soustředit, a doma mi to jde rozhodně líp než v naší kanceláři typu open space, kde je neustálý hluk, mnoho vizuálních podnětů a celkově je to prostě náročnější,“ uvažuje nahlas. Možnost (nebo spíše povinnost) pracovat z domova tak po šesti měsících strávených doma vnímá stále spíše pozitivně, prý ji baví i s ohledem na rodinné povinnosti, kdy musí ke všemu stíhat ještě péči o šestiletého syna.

O tom, zda se jedná o udržitelný model i do budoucna, má ale vážné pochybnosti. „Určitě tím přicházíme o informace a nápady, které by se jinak vyměnily na chodbách a při letmých setkáních, to vnímám jako minus. Také je potřeba říci, že teď stavíme na vztazích, které jsme si vybudovali dříve na různých konferencích a týmových setkáních. V elektronické komunikaci nejde přenést tolik emocí a neverbální komunikace jako v přímém kontaktu. Myslím, že v dlouhodobém horizontu může začít docházet k nedorozuměním a ztrátám v překladu,“ obává se Alžběta.

 

Jak každý den udělat pořádný kus práce? Dozvíte se v našem článku.

 

Děti, tatínek musí pracovat

Zatímco pro jednoho je možnost být doma vítanou změnou a vylepšením rovnováhy mezi prací a osobním životem, pro druhého je to přesně naopak. Manažer a otec tří dětí Michal by si podle svých slov tuto zkušenost zopakovat nechtěl. Doba dvou a půl měsíců strávených doma pro něj byla dlouhá a psychicky náročná. Svazoval ho strach o své blízké, rozčilovala neefektivní komunikace se školou, kterou dvě z jeho dětí navštěvují. A jak sám říká, raději se se svým týmem potkává v kanceláři, protože tam dochází k lepší výměně názorů, nápadů a informací. „Jediné, z čeho jsem měl radost, bylo, že jsme to období společně zvládli jako tým – dokázali jsme realizovat a připravovat zakázky tak, že naši klienti prakticky nic nepoznali,“ říká Michal.

Jako na otce velké rodiny na něj však doléhal tlak nejen z pracovních kruhů. Vysvětlit dětem, které se doma už týdny nudí, že nemají tatínka při práci rušit, je totiž přímo nadlidský úkol. Musel se tak intuitivně naučit střídat čas na práci a rodinné záležitosti. „Pravidla jsme žádná neměli, nastavovalo by se to špatně: ‚Děti, jakmile tatínek kouká do počítače, nesmíte ho rušit?‘ To by asi nešlo. I když vlastně jedno nepsané pravidlo u nás platilo: Jakmile všichni můžeme a práce to dovolí, jde se ven,“ říká Michal.

Pokud by se měla situace z letošního jara opakovat, snažil by se v první řadě zařídit si v bytě nějaké „kancelářské“ místo, kde by mohl pohodlně sedět. Jako mnoho z nás se totiž s vědomím dočasnosti situace smířil s prací z gauče, postele a od jídelního stolu, což vedlo k bolestem zad a krční páteře. Brzy také přišel na to, jak důležité je hlídat si doma čas trávený u obrazovky. „Řešit práci i oddych u monitoru, ať už počítače, tabletu, nebo TV, bylo chybou, která mi přivodila hodně bolehlavů,“ vzpomíná Michal.

 

Potřebujete se zbavit bolestí zad a krční páteře? Poradíme vám, jak na to.

 

Státnice z dětského pokoje

To vysokoškolské studentce Ivaně nic jiného nezbývalo. Kromě svého studia, které se přeneslo do online prostředí, musela řešit ještě pracovní stáž, a tak u počítače někdy trávila dlouhé hodiny. Na možnost studovat z domova si ale rozhodně nestěžuje, spíše naopak. „Já to mám do školy daleko, a tak jsem díky tomu ušetřila spoustu času. Normálně totiž denně strávím dojížděním zhruba tři hodiny. Navíc jsem se mohla ráno déle vyspat, a tak mi to i lépe myslelo,“ vrací se Ivana ke své zkušenosti.

Dlouhé přednášky, které si do té doby musela ve škole „vysedět“, najednou mohla absolvovat ze svého pokoje. Díky tomu si zvládla během lekcí například i uvařit oběd. „Skoro každý, s kým jsem se o novém systému výuky bavila, si to pochvaloval. Najednou se to dalo všechno lépe stíhat,“ říká Ivana. Výhodou podle ní byla i možnost se k přednáškám díky záznamům zpětně vracet.

Sama o sobě říká, že není příliš společenský člověk, a tak jí kontakt se spolužáky ani moc nechyběl. Naopak si užívala domácí pohodu. „Snažila jsem se hlavně chodit hodně na procházky, užívala jsem si, že jsem mohla trávit čas venku. Pomáhaly mi také malé denní rituály. Ráno jsem například zkontrolovala pracovní mail, pak jsem se šla teprve nasnídat. Jsou to malé věci, ale pomáhají mi se v tom dni nějak ukotvit,“ říká Ivana. Systém domácí výuky měl navíc u Ivany i pozitivní vyústění. Online státnicemi prošla bez problémů a získala titul Bc. „Myslím, že absolvovat státnice z domu není vůbec špatné. Domácí prostředí mi pomohlo lépe zvládnout stres,“ vzpomíná Ivana na svůj den D.

 

Zajímá vás, jak si udržet duševní hygienu při práci z domova? Přečtěte si náš článek zde.

 

Děti potřebují chodit do školy

Zcela jinak celou situaci kolem vzdálené výuky vnímá středoškolská učitelka a školní psycholožka Kateřina, kterou reorganizace výuky zastihla hned v jejím prvním roce po nástupu do zaměstnání. Místo setkávání se se studenty tváří v tvář, která jsou pro školní psycholožku klíčová, musela svá „sezení“ přesunout do virtuálního světa. A stejně tak i výuku společenských věd.

„Byla to pro mě nepříjemná zkušenost. Najednou jsem musela trávit hodiny u počítače. Chápu, že u některých zaměstnání je to normální, ale právě proto jsem si vybrala práci, která je různorodá, v terénu a vyžaduje kontakt s lidmi,“ popisuje Kateřina. Videohovory a elektronická komunikace ve školní praxi podle ní přímý kontakt nikdy nemohou nahradit. Uvědomila si také, že jí chybí každodenní pohyb, kterého má jako učitelka překvapivě hodně, málokdy totiž při práci dlouho sedí. „Snažila jsem se cvičit jógu, koupila jsem si taky kolo a začala vyjíždět do přírody. Musela jsem prostě udělat něco, abych se z toho sezení doma nezbláznila,“ vzpomíná Kateřina.

Hýbat se a cvičit. To byla také jedna z věcí, kterou svým studentům během karantény doporučovala. Pomáhala jim i s tím, jak pomocí různých technik zvládat úzkosti, které nouzový stav přinášel. „Z pohledu školního psychologa musím říct, že řadě dětí se díky uzavření škol bohužel spíš ulevilo. Zvláště těm, které se ve třídě setkávají se šikanou nebo jim výuka způsobuje stres. Zároveň ale také víme, že vzrostl počet případů domácího násilí, zhoršovaly se problémy v rodinách. Snažila jsem se pomáhat, jak to šlo, ale když se s dětmi nemůžete potkávat naživo, je to mnohem složitější,“ říká mladá učitelka, která si rozhodně nepřeje, aby se školy znovu zavíraly.

„Většina mých studentů se ke konci do školy už vyloženě těšila. Pět měsíců prázdnin je prostě příliš dlouho, nudili se, těšili se, až uvidí všechny své kamarády. V tomto věku je sociální kontakt obzvláště důležitý,“ vysvětluje. I pro ni byla online výuka velmi vyčerpávající, a to i když se snažila udělat ji co nejvíce interaktivní a zajímavou. S klasickými školními hodinami se to však nedalo srovnat. „Mnoho lidí si myslí, že pro pedagogy představovala karanténa neplánované prázdniny, ale tak to není. Přizpůsobit se úplně novým podmínkám bylo psychicky náročné. Myslím, že mluvím za všechny mé kolegy, když řeknu, že jsme dělali, co se dalo,“ uzavírá Kateřina.

 

Chcete se naučit zvládat stres pomocí jednoduchých pětiminutových cvičení? Čtěte náš článek.


Zkuste jógu od kancelářského stolu

Osmi- i vícehodinové sezení v kanceláři si na nás vybírá daň. Ztuhlá šíje, bolesti zad a hlavy – potíže, které se dají celkem snadno eliminovat cvičením. Co když ale hned po práci musíme domů a na nějaké pořádné cvičení se nám nedaří vyhradit čas? Zkuste jógu přímo od počítače s lektorkou Kristýnou Styblíkovou. Uvolní vás, protáhne a osvěží tak, že pracovní povinnosti budou odsýpat jedna za druhou.

 

https://youtu.be/LavIhdBdfKQ

 

Jak sedíme, když toho máme plné „brejle“

 

Pokud sedíme osm a více hodin denně, nejprve bychom měli prozkoumat vlastní stereotyp sedu. Když sedíme špatně, ani cvičení to zcela nevykompenzuje. Lektorka Kristýna doporučuje, ať si zkusíme uvědomit, jak sedíme ráno po příchodu do práce, jak ve chvíli, když se naplno soustředíme na nějaký úkol, a jak, když se cítíme unavení. Vnímání těchto stereotypů během pracovního dne je prvním krokem za změnou k lepšímu, a to i ke zdravějším sedu.

 

Jak zdravé sezení podle Kristýny vypadá? „Zasedněte ke svému stolu a uvědomte si, jak vysoko máte monitor. Měli byste se na něj dívat mírně svrchu tak, aby vaše šíje zůstala napřímená a brada jemně zasunutá dozadu. Předloktí jsou opřená o stůl a vy o ně můžete být lehce zapřeni tak, aby ramena a lopatky směřovaly stále spíše dolů a vzad. Páteř je napřímená, pánev mírně naklopená vpřed a bedra mají podporu židle. Celá chodidla se dotýkají země a v kolenou je přibližně pravý úhel. Zkuste se také v židli neválet ani nechoulit, o noze přes nohu snad už ani není potřeba mluvit, to vše má vliv například na pozici pánve a může vést až k výhřezu plotének,“ shrnuje správné sezení v kanceláři lektorka Kristýna.

 

Povrchní dech a ztuhlá záda

 

Velmi častým problémem při práci u počítače jsou bolesti zad, krční páteře a výjimkou nejsou ani bolesti hlavy a migrény. „Způsobeno je to právě nevhodným stereotypem sedu a tím, že veškerou nosnou funkci hlavy přejímá zrovna chudák naše šíje. Ramena máme předsunutá dopředu a zároveň přitažená nahoru k uším, což zkracuje prsní svaly a trapézy. Ochabují mezilopatkové svaly a přední svaly krku. Naše šíje se tak stane přetíženou a začne se špatně prokrvovat, což může mít vliv až na nervy, které vedou do hlavy. Výsledkem je pak zhoršená schopnost soustředění, únava i bolesti hlavy,“ říká Kristýna a dodává: „Když k tomu všemu přidáme povrchní zkrácené dýchání, způsobené návalem pracovních povinností, pocity ztuhlosti nebo bolesti se ještě umocňují.“

 

Ruku na srdce, kdo z nás by vydržel celý den sedět podle instrukcí odborníků, zhluboka dýchat a ještě každou chvíli cvičit? Vždyť z nedostatku času ani kolikrát nevíme, co jsme vlastně obědvali. Na to jogínka Kristýna radí začít minutou, uspat monitor, několikrát se zhluboka nadechnout a protáhnout se do všech směrů. A také se inspirovat těmito radami, jak jógu zvolna zakomponovat do běžného pracovního dne:

 

  • Zkuste na chvíli pomyslně vypnout uši a zavřete oči. Začněte dýchat do bránice ve středu trupu. Udržujte co nejdelší plynulý nádech a výdech, který vás postupně přivede k příjemným pocitům.
  • Procvičte na chvíli oči mžouráním do stran a do horních a dolních rohů či koulením a mrkáním.
  • Protáhněte dlaně a prsty jako prevenci syndromu karpálního tunelu.
  • Každému takovému cviku věnujte alespoň tři až pět nádechů.
  • Nyní můžete zkusit několik cviků, které pomohou otevřít váš hrudník a pomáhají předcházet už zmíněnému předsunutí ramen. Založte levou ruku za záda dlaní mezi lopatky a pravou rukou odtahujte loket od těla a dolů. Prostřídejte strany.
  • Podobně otevřete hrudník, když se chytíte za oba lokty před tělem a budete je zvedat s nádechem nahoru a s výdechem „zavírat“ dolů zpátky k tělu.
  • Jakékoliv úklony do strany potom krásně protáhnou čtyřhlavý sval bederní, kterému bychom se alespoň chvilku měli věnovat každý den.
  • Další příjemnou pozicí protažení ramen a lopatek je orlí zkřížení před obličejem, kdy zamotáte levou ruku pod pravou a spojíte dlaněmi. S nádechem vytahujete dlaně nad obličej a zároveň stahujete ramena dolů a dozadu.
  • Vaše židle nabízí možnosti rotace o opěrky rukou nebo opěru zad. Boky však držte stále rovnoběžně s opěrou zad.
  • Tricepsy, ramenní pletenec a hrudník uvolníte opřením předloktí o stůl se spojenými konečky prstů. Zkuste se neprohýbat v bedrech, ale naopak jakoby vnořit žebra do těla.
  • Odsuňte židli od stolu a předkloňte se (klidně zůstaňte v sedu) pro uvolnění kyčlí. Pravou nohu přehoďte chodidlem přes levé stehno a použijte ruce k zafixování a jemnému tlaku do chodidla a na stehno.
  • Stále udržujte dlouhý brániční nádech a výdech a pomalu klesejte níž.
  • Vstaňte ze židle a na chvíli v předklonu protáhněte hamstringy na zadní straně nohou. Střídejte pokrčení jedné a druhé nohy a přitom zůstaňte příjemně vyvěšení za lokty, s volnou hlavou a čelistmi.
  • Zdi kanceláře nebo rámy dveří nabízejí nepřeberné množství způsobů, jak se protáhnout. Velmi příjemné jsou různé variace rotací – stoupněte si zády, lehce rozkročmo a přibližně 40 cm od zdi a přetočte se celým trupem do strany, dlaněmi nebo alespoň konečky prstů se opřete o zeď v úrovni prsou. Zopakujte na druhou stranu.
  • V předklonu pak můžeme svoji pauzu dokončit krátkou automasáží, kdy prsty jemně sjíždíme od hrbolků páteře směrem do stran a prokrvujeme celou oblast šíje a trapézů.

Neznámé recepty z (ne)známých hub

Někde už vrcholí, jinde se teprve rozjíždí do vyšších obrátek. O čem je řeč? O houbařské sezóně 2020. Faktem zůstává, že 70 procent nás Čechů vyrazí alespoň jednou ročně na houby. Byli jsme od pradávna, a pokud příroda dá, budeme i v budoucnosti houbařskou velmocí. A co s těmi zhruba osmi kily hub, které běžná česká domácnost za sezónu nasbírá? Přestože se o houbách tvrdí, že mohou být takzvaně těžkým jídlem, z nejrůznějších hub se dají připravit zdravé a velmi netradiční pokrmy. Je libo trochu inspirace? Podívejte se na tyto méně známé recepty, o kterých jste ještě nejspíš neslyšeli.

 

Syrovinky na kamnech

Tenhle je od našich prababiček, které věděly, že ryzec syrovinka patří k nejlepším houbám, jež nám naše hvozdy a háje mohou nabídnout. A je to recept po čertech jednoduchý. Odkrojte nožičky (použijte je v jiném receptu) a kloboučky si nechte. Položte je jen tak na sucho na kamna na tzv. tálek.

Až houby začnou pouštět šťávu a změknou, posolte je hrubozrnnou solí a kmínem. Když chcete dodat trochu exotiky, můžete namísto klasického použít ten římský. Podávejte s celozrnným chlebem a jogurtovo-pažitkovým dipem. Existuje i varianta maštěná. Při té doporučujeme sáhnout po kachním sádle.

Nezapomínejme ani na léčivé vlastnosti syrovinek, mléko z této velmi chutné houby pomáhá odstraňovat bradavice. Je rovněž hodně močopudné a lidé věřili, že rozpouští ledvinové kameny (tomu ale příliš nevěřte a řešte tento problém s lékařem). Pudr ze sušených ryzců rozmíchaný ve vlažném mléku sloužil dříve k léčbě tuberkulózy.

 

Křemenáčové kudlánky

Tento recept z Podblanicka skrývá návod na velmi zdravou postní houbovou polévku. V minulosti se vařila za obou světových válek – téměř všechny suroviny šly opatřit samosběrem. Název poukazuje na zahuštění polévky, kdy se polévka zadělá (zakudlá) moukou rozmíchanou ve smetaně.

Sušené křemenáče předem namočíme. Dužnina při vaření černá, čemuž zabráníme, když do vody přidáme trochu octa nebo citrónové šťávy. Na másle zpěníme cibulku, přidáme kmín, nové koření a bobkový list. Zalijeme vodou i s houbami, osolíme a opepříme. Brambory na kostičky vsypeme a vaříme 15 minut. Ve smetaně rozmícháme mouku, vlijeme do polévky a provaříme ještě 10 minut. Pokud bychom chtěli méně energeticky vydatnou variantu, tento krok vynecháme. Polévku můžeme zahustit i tak, že jí část odebereme, zbytek rozmixujeme a opět smícháme – polévka bude hustá a přitom bude stále obsahovat kousky hub a brambor. Na závěr ochutíme sedmibylinným octem a ozdobíme čerstvě nakrájeným koprem.

 

Kotrč na víně

Kotrč je další z perel našich lesů. Chce to trochu odvahy, protože houba jednak připomíná lidský mozek rostoucí ze země a za druhé je to snad nejhorší houba na čištění. Jde vlastně o parazita na borovém dřevě, který se nejlépe hodí do polévek a na obalování. Skvělá je i kotrčová dršťkovka, ale my máme v hledáčku jiný recept. Pokud nemáte výjimečné štěstí a nenajdete největší potvrzený kotrč v česku, který vážil 7,5 kilogramu, budete této dobroty většinou nedojedení. Námaha při sběru ale stojí za to – kotrč má antibakteriální účinky, příznivě působí na pleť a pomáhá s hojením ran. Najdeme v něm i látku betaglukan, která posiluje imunitu.

Kotrč rozkrájejte na drobné kostičky a dobře propláchněte vodou, přeceďte a vysušte ubrouskem. Na másle zpěňte cibulku a přidejte kotrč. Posypte směsí saturejky, muškátového květu a kmínu. Poté co se koření rozvoní, lehce podlijte bílým vínem a počkejte si na omáčku. Po dovaření přidejte trochu másla, ať se pokrm dohladí. Chuť kotrče vás překvapí delikátním oříškovým tónem i vůní, křupavou konzistencí a dobrou stravitelností.

 

Lišková omeleta na topince

Voní po koření, zvláště mladé plodnice příjemně voní po meruňkách. Chutná mírně štiplavě po pepři, proto je v němčině označována jako Pfifferling neboli peprník. Ano, řeč je o lišce, tedy houbě, která si zaslouží přední místo na našich houbových stupních vítězů. A není nic lepšího než recept na omeletu, která probudí smysly a nastartuje přímo euforickou náladu na začátku dne.

Zpěňte cibulku na másle a přidejte nepravidelně pokrájené lišky, kmín, sůl a pepř. Připravte si, pokud možno, bio vejce z volného výběhu a zamíchejte je v misce s mlékem. Vzniklou hmotu vlijte do pánve na cibulku, zatímco pánvičku postupně dáváte na teplou a studenou část plotny dle potřeby. Když vaříte v celokovové pánvičce, posypte na závěr hoblinami parmezánu a vložte do trouby na dopečení shora – bude to dokonalost. Omeletu položte na nasucho opečený chléb, můžete zakápnout troškou olivového oleje.

 

Dobrou chuť!

 

 

 

 


VIDEO: Co dělat v posilovně

Činky, závaží, stroje, nářadí a hodně vyrýsovaných těl. Posilovna je místo, kterého se řada z nás spíše děsí nebo se mu alespoň vyhýbá čistě proto, že nevíme, co tam vlastně dělat. Tento problém se dá sice snadno vyřešit pár lekcemi s osobním trenérem, ale to bohužel jen v případě, že jste ochotní kvůli tomu sáhnout poměrně hluboko do kapsy. Nemusíte ale věšet hlavu, na blogu Health Keeper vám pravidelně servírujeme tipy a informace, jak na zdravé cvičení nejen v posilovně. Tentokrát jsme požádali triatlonistu Patrika Čurilu, aby s námi sdílel svou posilovací rutinu a předal nám nějaké fitness tipy a triky.

 

https://youtu.be/KvzF0Xc7ACA

 

Na co posilovna, říkáte si. Vždyť přece pravidelně běhám, plavu nebo jezdím na kole a to mi bohatě stačí. Opak je ale pravdou. Ať už se věnujete jakékoliv sportovní disciplíně, neměli byste zapomínat na řádnou kompenzaci nejen v podobě poctivého protahování, ale také posilovacího cvičení. To má na naše tělo i jeho trénink mnoho pozitivních efektů.

V první řadě výrazně snižuje riziko poranění, a to díky celkovému zesílení těla a budování svalové hmoty, která zajišťuje větší podporu a ochranu kloubů a vaziva. Posilováním také pomáháte svému metabolismu, urychlujete spalování kalorií a snižujete tak podíl tuku ve svém těle. A jedeme dál: pravidelné cvičení učí správnému držení těla, pomáhá proti bolestem zad, chrání před osteoporózou, zlepšuje vzhled těla i sebevědomí a navozuje dobrou náladu. Kromě toho také působí proti přirozenému úbytku svalové hmoty ve stáří! Takže jestli chcete zůstat dlouho zdraví a vitální (a kdo by nechtěl?), tohle je určitě ta správná cesta.

Ještě jsme vás nepřesvědčili? Pokud máte stále pocit, že v posilovně budete jen ztrácet čas, měli byste si uvědomit, že díky posilování zvyšujete svou výkonnost i v jiných sportech, zejména díky větší síle, pevnosti a lepší koordinaci pohybů. Pravidelné cvičení jednou až dvakrát týdně vám tak může pomoci dostat se zase o úroveň výš. Své o tom ví i Patrik, který i přes svůj nabitý program návštěvu posilovny nevynechává.


Jak připravit dětem vyváženou svačinku

Co se jako dítě naučíš, v dospělosti jako když najdeš. Budování zdravých stravovacích návyků u svých potomků je pro mnohé rodiče úkol až herkulovský, obzvláště s příchodem školního roku. Nastává totiž změna režimu, kdy děti během týdne stráví převážnou část dne ve školních lavicích a na rodičích zůstává zajistit jim stravu během dne.

 

Obědy jsou pro většinu dětí k dispozici ve školní jídelně a svačiny si nosí z domova, přesto roste počet těch, které zdravé stravovací návyky nemají. Nejsou zvyklé snídat nebo svačit a k obědu si raději dopřejí něco z blízkého fastfoodového řetězce. Pravidelné vynechávání jídel během dne je ale může dovést k nadváze a obezitě. Proto jsme si pro vás připravili tipy, jaké svačinky svým ratolestem připravit, aby jim chutnaly a navíc byly nutričně vyvážené.

 

Jděte příkladem

Mnoho lidí se domnívá, že dítě může zkonzumovat totéž co dospělý jedinec, ale v menších porcích. Tomu tak úplně není. Děti jsou totiž mnohem náchylnější k nedostatku určitých živin a dlouhodobě nevyvážený jídelníček se může na jejich zdraví podepsat až v dospělosti. Je proto podstatné dbát na pravidelné a pestré stravování a výběr kvalitních potravin.

Dětem byste do jídelníčku měli zařadit neslazené mléčné výrobky, sýry, libové maso, ryby, kvalitní pečivo a přílohy (v pozdějším věku i celozrnné), luštěniny a samozřejmě zeleninu s ovocem.

Seznamujte děti už od útlého věku s nutričně hodnotnými potravinami, jako jsou ryby nebo luštěniny, aby nad nimi v pozdějším věku neohrnovaly nos. Častým důvodem, proč například děti ve školní jídelně nejedí luštěniny, není to, že by je kuchařky neuměly správně připravit, ale spíš samotný fakt, že děti z domova na tyto potraviny nejsou zvyklé.

Rodina je tím hnacím motorem, který udává směr a návyky svým nejmenším, a tak byste se měli snažit jít příkladem. Koneckonců výběr potravin a toho, co budete vařit a jíst, je právě na vás.

 

Vyvážená svačina

Děti mají na kilogram své hmotnosti větší kalorickou potřebu než dospělí, ale jejich žaludek je naopak menší. Z toho logicky vyplývá, že děti potřebují jíst častěji menší porce, a proto dětem chystejte svačiny.

Nedostatek energie nebo nekvalitní nutriční složení je zásadním důvodem únavy dětí, může souviset i s poruchami paměti a neschopností soustředit se.

Z hlediska složení by měly svačiny obsahovat bílkoviny, kvalitní sacharidy, vhodné tuky a ovoce nebo zeleninu.

Jako zdroj sacharidů volte kvalitní polysacharidy – například žitný chléb nebo ovesné vločky (do jogurtu apod.). Polysacharidy se déle štěpí a více zasytí než jednoduché cukry. Když dáte svému dítku jen sušenku nebo jablko, brzy bude mít zase hlad.

Na ovoce a zeleninu ale rozhodně nezapomínejte a ke každé svačince kousek jablka, banánu nebo trochu papriky přibalte.

Do svačinky zakomponujte zdroje bílkovin, jako je vajíčko, sýr, tvaroh nebo luštěninová pomazánka. Bílkoviny totiž zaručeně zasytí i na delší dobu, a oddalují tak pocit hladu. Další důležitou součástí vyvážené stravy jsou tuky. Většina tuků se objevuje v potravinách, jako jsou sýry, pomazánky nebo mléčné výrobky. Je třeba ale dbát také na zdroje v organismu nepostradatelných polynenasycených kyselin. Proto pokud se chcete ujistit, že svačinka obsahuje kvalitní tuk, neváhejte do boxíku se svačinou přidat hrst oříšků nebo kousek avokáda.

 

Sladká tečka

Je jasné, že děti sladké občas vyžadují – třeba na pouti se neustálému volání po růžovoučké cukrové vatě jen těžko odolává. Na druhou stranu není potřeba při nákupech zasypat košík koblihami či mléčnou čokoládou, které poté dětem přibalíte jako pozornost ke svačince. Mlsat se dá i zdravě.

Sladkou tečkou na závěr může být kousek ovoce (jak čerstvého, tak sušeného) nebo třeba malá, nejlépe domácí sušenka z ovesných vloček. Vhodnou sladkou svačinou může být domácí mléčný koktejl, bílý jogurt s čerstvým ovocem nebo třeba domácí tvarohový koláč. Necítíte-li se jako králové a královny kreativity, můžete se inspirovat třeba na stránkách STOBklubu.

 

Věděli jste, že prostřednictvím aplikace Health Keeper můžete sbírat Fitbody a získat tak slevu na e-book Mlsej zdravě se STOBem, kde najdete skvělé nutričně vyvážené recepty a dozvíte se, jak mlsat zdravě a bez výčitek?


VIDEO: Unavte děti a při tom si vylepšete postavu

Máte děti? Máme pro vás skvělé video, jak si s nimi zacvičit. Trenérka Kamila Vilímková se svými dětmi Kubíkem a Viktorkou pro vás připravila lekci plnou zábavných cviků.

 

Rozhodně budete potřebovat pomůcky. Například několik plyšáků. Nejdříve rozehřejeme svaly běháním, předkopáváním, zakopáváním a panáky, pak se pustíme do cviků jako hop a dřep, obíhání maminky, přeskakování překážek, natrénujeme i kotouly a nakonec si zaběháme na plyšákové slalomové dráze. Vaše děti se zabaví a příjemně unaví a vy spálíte kalorie. Stačí zmáčknout „play“ a hurá do toho.

 

https://youtu.be/7Vqt0UEvmis