Léto a školní prázdniny bývají často první příležitostí, kdy rodiče vypouštějí své děti na delší dobu samostatně do světa. Pro některé je to samostatná návštěva u babičky, pro jiné třeba letní tábor. Jak na to připravit nejen děti, ale i sami sebe, jsme se zeptali speciální pedagožky Lucie Levitové.

 

Při přípravě dětí na delší odloučení by měli rodiče nejprve zpracovat své vlastní pocity, zejména připravenost na delší odjezd dítěte. „Zamyslete se nad tím, co tato situace udělá s vámi samotnými, jak se projeví v rodině, jak jste ji schopni přednést a prezentovat svému dítěti,“ radí speciální pedagožka. Rodiče by si podle ní měli pro sebe zpracovat, jestli to bude s lítostivou intonací, jestli jim samotná situace připadá nekomfortní, nebo jestli ji vítají.

 

Nejsem jenom tvoje máma a ty nejsi jen moje dítě

Děti je třeba dlouhodobě připravovat na to, že rodič má také vlastní život. Děti nejsou naše součást, ale jsme dvě rozdílné samostatné jednotky. Proto bychom měli našim potomkům představovat různé role, které ve svých životech zastáváme. „Průběžně děti seznamujte s tím, že nejste jen jejich rodič, ale i něčí kamarádka, partnerka,“ radí odbornice. „Stejně tak má dítě samostatnou roli dítěte, vnoučete nebo účastníka tábora. Při přípravě na odloučení je dobré tyto samostatné role zdůraznit,“ doplňuje.

 

Rodiče mohou zdůraznit, že je jejich dítě také výborný táborník, skvělá vnučka, šikovná tanečnice, a proto jede na taneční tábor. Zároveň může rodič poukázat na své další role, kdy dítěti vysvětlí, že kromě jeho matkou je například i „kamarádkou tety Evy“, a proto s ní chce strávit nějaký čas. U konkrétních kompetencí si s dítětem ukažte, že každá z nich potřebuje určitý čas.

 

Ročnímu dítěti to samozřejmě budeme podávat jinak než čtyřletému. U opravdu malých dětí se zaměříme spíše na to, abychom zdůraznili, že maminka se vrátí a babička se na ně moc těší. Při tom je dobré sondovat, jak se mu v daném rodinném prostředí líbí.

 

U dětí starších tří let už můžeme pracovat s jednotlivými rolemi a sledovat, jak na ně dítě reaguje. Toto pochopení však není otázkou jednoho týdne, ale spíše měsíců nebo let, kdy dítě vidí, že rodiče rádi chodí cvičit, malují nebo si čtou. Zkrátka potřebují čas i sami pro sebe.

 

Podporujte rozvoj dětských kompetencí

Na delší odloučení pomůže dítě připravit právě prožití a pochopení svých vlastních kompetencí. „Nechte ho například, aby si samo zabalilo kufr a vybralo si, co si s sebou vezme,“ doporučuje Lucie Levitová. Rodič samozřejmě může zkontrolovat nebo říct, co by dítě nemělo zapomenout, ale zároveň ho při tom ujistit, že svůj samostatný pobyt hravě zvládne. Zde je dobré dát dítěti prostor, aby si samo vybralo, co mu v tom pomůže, ať už jde o oblíbeného plyšáka, či knížku na čtení před spaním.

 

Kompetence u dětí opět nevytvoříme během jednoho týdne, ale je třeba na jejich budování pracovat dlouhodobě. Například čtyřleté dítě už může mít vlastní peněženku a v ní desetikorunu na lízátko. Naučí se tak, že když má peněženku, může si lízátko samo koupit. Stejně tak, že když má nový kufr, může s ním někam vyrazit. Rodiče by měli obecně v dítěti podporovat pocit, že se jedná o jeho vlastní akci, se kterou si s přehledem poradí. Maminka ani tatínek mu nebudou stále v patách zjišťovat, jak se mu daří, protože na tábor či k babičce jet chce a bude se mu tam líbit.

 

Pobyty prodlužujte postupně

Určitě se od začátku zaměřte na to, aby mělo dítě určitou časovou představu. Úplně poprvé není vhodné ho odeslat pryč na celý týden. Lepší je začínat postupně – od samostatných kroužků po půldenní tréninky a přespání ve školce, v družině nebo u kamarádky. Potom rodič může říct: „Podívej, tohle všechno jsi zvládl, takže tři dny u babičky budou hračka,“ nebo: „Když jsi zvládl tři dny u babičky, proč bys nezvládl pět dní na táboře?“ Při každém návratu by měl rodič zdůraznit, jak je dítě zdatné, a vyzdvihnout, co se naučilo.

 

Před odjezdem s dítětem také komunikujte o člověku, který ho přebírá, a rozhodně byste s ním měli mít předem vytvořené vazby. Jinými slovy vědět, komu dítě předáváte na táboře, u babičky či u tety, protože to jsou opět lidé s určitými kompetencemi, které můžete před dítětem vyzdvihnout.

 

Hodí se také zdůraznit, že i babička mu může říct, co a jak má a nemá dělat. Pravděpodobně to nebude stejné jako s rodiči, ale to nevadí, protože rodiče se s ní vždy na všem mohou domluvit. To samé platí i na táboře, kde budou i další děti a řada vedoucích, kteří se o něj postarají. Přesto byste svému potomkovi měli připomenout, že i když s ním nejste, stále mu „kryjete záda“.

 

Náročněji odjezd samozřejmě prožívají děti, které se neosamostatňovaly postupně. Pokud se na delší samostatný pobyt chystají úplně poprvé, zkuste si udělat přípravný měsíc. Dítě tak zjistí, že s jeho odchodem i příchodem je všechno v pořádku a jeho vztah s rodičem to neovlivní. Mění se ale vědomí, že to dítě zvládá. To je ta pro něj důležitá informace. I rodič by na sobě měl dát znát, že se mu stýskalo, že měl starost. Dobré je si při vítání také společně říct: „Podívej se, jak jsme to zvládli.“ Příště se tak můžete pustit zase o něco dál.

 

Rozlučte se krátce a jasně

Rodiče by se při loučení s dětmi měli vyhnout plačtivým nebo dojemným scénám a měli by mu dát dostatečný prostor. Ten by ale zároveň měl mít pouze takovou velikost, aby dítě nemělo možnost vrátit se zpátky a loučení tak oběma znesnadnit.

 

Konec by měl být jasný. Když například potomka odvezeme k babičce a rozloučíme se s ním, už tam nezůstáváme „ještě na kafíčko a bábovku“. Na táboře mu můžeme pomoct odnést věci do chatky, ale pak se loučíme a odjíždíme. Každé protahované loučení zbytečně zvyšuje náročnost situace pro obě strany. Vše se opět odvíjí od věku dítěte a toho, jak ho rodič zná. U některých dětí jsou citové projevy výraznější, kdežto jiné více hrají hrdinu. To vše jsou ale emoce, které se děti musí naučit zvládat.

 

Tajný tip

Každý z nás, dospělí i děti, jsme jedineční a potřebujeme jiné podmínky pro zvládnutí nových situací. Nenechme se odradit prvním neúspěchem.