Podle známé poučky „Jste to, co jíte“ by se z jedné naší kolegyně stal hovězí rump steak a z té druhé čekankový salát. Když máme čas na to připravit si jídlo doma nebo se večer pohodlně uvelebit v restauraci, málokdo pomyslí na rychlý kebab nebo donáškovou pizzu.

Pracovní oběd je ale trochu jiná liga. Občas v práci dostaneme smrtící deadline a dáváme kolegům stravenky, aby nám po cestě zpátky vzali v čínské restauraci smažené kuře s rýží, které poté drtíme u monitoru. Jak se vlastně jako Češi stravujeme – vítězí stále guláš se sedmi a smažák, nebo je převálcovaly avokádové saláty a rybí filet?

Společnost Edenred, partner platformy AXA Health Keeper, na toto téma udělala průzkum stravovacích návyků FOOD, ve kterém srovnala trendy ve stravování mezi Čechy, Slováky a dalšími 8 národy Evropy. Edenred denně obslouží 47 milionů zákazníků po celé Evropě, takže kdo jiný by měl podobný průzkum dělat, že?

 

Češi obědvají v restauracích nejvíc ze všech

 

V Česku pravidelně obědvá 70 % zaměstnanců a tento počet v posledních letech stále stoupá. V roce 2013 denně obědvalo jen něco málo přes polovinu. Pro srovnání, nejvíc lidí (80 %) pravidelně obědvá ve Francii a nejméně (61 %) ve Španělsku. V tomhle se máme co učit i od Slováků, kde denně obědvají tři ze čtyř.

Přestože se do restaurací v Česku chodíme nadlábnout stále méně, je to pořád nejvíc ze všech sledovaných zemí. Skoro celá polovina dotázaných Čechů se na oběd vydává právě tam. Ještě v roce 2009 to ale bylo 62 % a v roce 2013 stále ještě obědvalo v restauracích 57 % z nás. Většina Evropanů označila jako místo stravování odpočinkovou místnost. Tu v Česku volí 32 %, což je oproti době před devíti lety více než trojnásobný nárůst! I u našich slovenských sousedů vedou nad restauracemi, a to v poměru 37 % ku 35 %. Zde jsou rekordmani Belgičané s 59 %.

 

Raději kvalitu než super cenu

 

Také upouštíme od fast foodu. Původních 12 % obědvajících Čechů v roce 2009 se ztenčilo na pouhých 5 % minulý rok. Vypadá to, že s tím kebabem, který se snažíme vdechnout po cestě zpátky do práce, to nebude zas tak hrozné. A se smaženým kuřetem jakbysmet, u monitoru se nás stravuje jen 11 %.

Mlsné jazýčky nám ale zůstaly. Nejčastěji se totiž rozhodujeme právě podle toho, na co máme chuť. Celých 80 % z nás, což je nejvíc v Evropě. Také neradi čekáme na jídlo. Upřímně, když jsme s kolegy čekali na oběd v blízké pizzerii skoro hodinu, rozhodli jsme se, že už se tam víc neukážeme, ani kdyby nám měli servírovat manu nebeskou. Téměř polovina Čechů s naší redakcí souhlasí a uvedla rychlost obsluhy jako rozhodující faktor.

Co nás ale překvapilo, je, že pro čím dál víc lidí je důležitá kvalita a nutriční hodnota jídla. To je rozhodující pro 44 % Čechů. Cenu řeší jen jeden z pěti a podle velikosti porce míří za jídlem čtvrtina našich občanů. Zde opět klobouk dolů před našimi „bratmi“ – nutriční hodnoty řeší skoro 70 % z nich.

 

Jíme stále zdravěji

 

Co se ale za posledních několik let změnilo zcela zásadně, je poptávka po zdravé a vyvážené stravě. Zatímco v roce 2009 vznášel tento požadavek jen zlomek strávníků, v loňském roce to zaznamenalo už 25 % všech českých a 39 % evropských restaurací.

V Česku se také stále větší oblibě těší tradiční jídla, připravovaná moderním způsobem a za použití alternativních surovin. Ty umožní zachovat tradiční a známou chuť a zároveň splňují požadavky na moderní a zdravé stravování. Například svíčková nebo pizza připravená tímto způsobem může mít až o polovinu méně kalorií a daleko vyšší nutriční hodnotu.

To potěší vaše tělo i vás samotné, protože, co si budeme nalhávat, svíčková k obědu je zárukou usínání u klávesnice, ze kterého vás dostane leda dvojité kafe. Po něm pak doporučujeme test kardiovaskulárních chorob v naší aplikaci.