Návrat k „normálnímu“ životu je již na dosah ruky. Vládní nařízení a opatření se pomalu, ale jistě uvolňují, a my se tak můžeme pomalu vracet k životu, který jsme vedli před koronavirovou pandemií.

 

Mnoho z nás může zažívat pocit znovunalezené svobody, když si můžeme konečně po dlouhé době vychutnat hospodské jídlo a dát si půllitr točeného piva. Je více než jasné, že nám koronavirus (i když ne tolik on samotný, ale spíše nařízení spojená s ním) jisté věci vzal. Mnoho nám ale mohl i dát. Zajímá vás, jak se náš život změnil za poslední dva měsíce?

Digitalizace jako nový kamarád

Jako stát i jako jedinci jsme se ze dne na den ocitli „odříznutí“ od okolí. Přesunuli jsme se do vlastních domovů, abychom z nich vytvořili školy a kanceláře. Ještě, že žijeme ve 21.století, ve kterém se technologické firmy předhánějí v tom, komu poskytnou lepší službu.

A tak, jako lusknutí prstem, jsme se téměř všichni ocitli online. Využívajíc platformy jako Teams, Skype, Meet nebo Zoom. Školy se snažily spojit se stovkami žáků denně a pomoci jim dokončit školní rok. Učitelé i studenti se museli naučit novému způsobu vzájemné komunikace. Dobrou zprávou rozhodně je, že školy jsou už lépe připravené na „učení budoucnosti“.

Nové dovednosti a sounáležitost

Nedostatek roušek, dezinfekce, droždí. To jsou věci, které spojily národ a ukázaly, jak dokážeme být pohotoví a vynalézaví. Švadleny, herci, dělníci nebo maminky na mateřské udělali ze svých domovů nebo bývalých kanceláří továrny na roušky a začali je šít ve velkém. Je libo rouška červená, zelená nebo třeba s vtipným nápisem? Není problém.

Návody na výrobu dezinfekce nebo nedostatkového zboží v podobě droždí na sebe nenechaly dlouho čekat. Během minulého měsíce se internet zaplavil různými radami a návody na to, jak tyto suroviny po domácku vyrobit.

 

 

Znovunalezené štěstí

Po dlouhé době si možná začneme vážit znovunabyté „svobody“. Po více než dvou měsících si budeme moci dát večeři v restauraci předtím, než rozšíříme svůj kulturní rozhled v divadle či kině.

Něco do sebe ale ta omezení přece jen měla. Jaká, ptáte se? Například jsme mohli být svědky toho, jak si lidská rasa dokáže poradit s překážkami a v rámci dostupných možností je obejít. Koncerty a divadelní představení se začala vysílat online skrz sociální média, mohli jsme si na koncerty nebo do kina zajet a užít si tak auto koncert nebo autokino.

Doktor Presles, jehož článekhttps://cz.axahealthkeeper.com/news/covid-19-pribeh-nemocneho-lekare/ jsme před pár týdny zveřejnili, upozornil na velmi zajímavou věc – a to, že se chystáme zažít něco naprosto výjimečného, něco, co se nám za celý život ani nemusí stát: po znovuotevření veřejných prostranství vše znovu zažijeme „poprvé“, a navíc si toho budeme dost dobře vědomi.

Selský rozum – lék na spokojený život?

Otázkou zůstává, do jakých mezí jsme schopni a ochotni přijímat určité informace a do jaké míry si je vezmeme k srdci. Buďme k sobě upřímní, kolik informací je doopravdy důležitých a z kolika se dělá zbytečně nafouklá bublina?

Jednou z rad francouzského lékaře je přestat se všeho bát. Sám totiž tvrdí, že jako společnost jsme se dostali příliš daleko v míře sdělování lékařských informací široké veřejnosti. Věří, že nejspíš nebudeme schopni žít v klidu, pokud si veškeré nové skutečnosti budeme brát k srdci. Rozhodně se ale musíme zamyslet nad ničím nepodloženými tvrzeními a zprávami.

Důležité je tedy zůstat nad věcí a věřit svým instinktům. Kdybychom měli zacházet do detailů, je dost možné, že se brzy začneme hlídat jako nikdy. Dost možná bychom pak mohli dopadnout stejně jako například seriálový vyšetřovatel Monk, trpící obsedantně kompulsivní poruchou, který má navíc strach téměř ze všeho a není schopný vést normální život.