Pokud už nějaký ten rok kouříte a cestujete, možná jste narazili na nejrůznější zprávy a městské legendy, které se týkají kouření ve světových metropolích. Nejčastěji to bývají historky či zkazky z daleké Asie – od Singapuru po Japonsko. Jak to je s městskou regulací kouření na veřejnosti ve skutečnosti? A jak se regulace projevily u nás?

 

Od Singapuru po Tokio

 

I při běžném pročítání nejrůznějších webů a internetových fór s dobrými cestovatelskými radami jste se pravděpodobně setkali s rozličnými upozorněními na zákazy a pravidlav kouření na veřejnosti v rámci asijských metropolí. Asie je rozlehlý kontinent a rozdíly v tamní mentalitě se projevují různě – jedním z takových rozdílů jsou restrikce omezující či povolující kouření.

Jednou z bašt restrikcí kouření na veřejnosti je Singapur, který omezuje kouření dokonce už od sedmdesátých let. Kouření na ulici mimo vyznačené zóny se v Singapuru rozhodně nevyplatí, pokuta je vysoká, začíná na 200 singapurských dolarech a hlavně téměř jistá. Singapurské kuřácké restrikce jsou evidentně pojem, mají dokonce i své heslo na Wikipedii. A to už musí být vskutku fenomén, že?

Singapuřané si potrpí na čistotu. Vysoké pokuty zde čekají nejen kuřáky, ale všechny ty, kdo odhazují na zem odpadky. To se samozřejmě týká i nedopalků. Pokud zavítáte i do nedaleké Číny, setkáte se s odlišným přístupem. Zde se kouření na veřejnosti dříve moc neřešilo. I Čína se ale během posledních pár let dočkala jistých omezení a změn. Říše středu sice zůstává i nadále největším světovým spotřebitelem tabáku, ale regulace kouření postihly veřejnou dopravu, kanceláře nebo restaurace. Říkáte si, že je to přeci normální? Možná, že až se do Asie vypravíte, budete překvapení! Příkladem může být třeba Japonsko.

 

Návrat odpadkových košů

 

Japonsko, podobně jako Singapur, dbá na pořádek. Ulice jsou dokonale čisté, dokonce tak, že i po pár dnech v milionovém velkoměstě jsou vaše fungl nové tenisky stále běloskvoucí. Další zajímavostí pro nezkušeného cizince může být rozpor mezi tím, jak jsou ulice čisté, a současným naprostým nedostatkem veřejných odpadkových košů. Ty byly odstraněny v roce 1995 po teroristických útocích sekty Óm šinrikjó. Jenže kam to má člověk hodit?

Japonci jsou natolik disciplinovaní a pořádkumilovní, že si své odpadky nosí domů – včetně psích výkalů, které balí do systému dvou sáčků a následně splachují ve svých technologicky vyspělých toaletách! Situace se ovšem poslední dobou mění a košů opět pomaličku přibývá – ačkoli bezpečnost je tu stále na prvním místě a během poslední návštěvy amerického prezidenta Donalda Trumpa se například všechny letištní koše musely zapečetit.

 

 

Malá hospůdka ano, velká restaurace ne

 

Podobně je to i s veřejným kouřením – existuje tu systém pravidel a místa, kde se rozhodně kouřit nesmí. Jedním z takových míst bývají obecně ulice mimo vyhrazené zóny – buď přímo na chodníku, nebo v nejrůznějších přístřešcích a kuřáckých budkách. Velké překvapení pro Evropana ovšem může být kouření v oblíbených herních halách a v menších restauracích.

I kouření v podnicích má svá omezení – dle zákona je kouření povoleno pouze ve střední až malé provozovně. Ve velkých podnicích si nezapálíte.

Kouření v hernách je typické a podle všeho i tuto „tradici“ čeká nejspíše změna. Japonsko je země paradoxů – na ulici uvidíte kouřit málokoho, ale v izakaje nad saké a nakládanými rejnočími ploutvemi se na vás klidně usměje i těhotná spolustolovnice s tím, že není problém si zapálit. Kulturní šok, jak má být!

Veškeré vyhlášky týkající se kouření se navíc s blížící se olympiádou zpřísňují. I díky tomu najdete na cigaretách maličké nápisy „keep Japan clean“, tedy udržujte Japonsko čisté. Není výjimkou, že si japonští kuřáci nosí po kapsách přenosné popelníčky. Nedopalek na zemi je tu opravdovou raritou. A jen pro zajímavost – podobné restrikce jako u klasických tabákových výrobků se v Japonsku často týkají i nových systémů ohřívaného tabáku.

 

Všude dobře, doma taky!

 

Kdo ví, jestli bychom se tady naučili bez řečí nosit v kapse přenosný popelníček nebo vyhazovat veškerý odpad až doma a třídit podle o něco složitějšího modelu jako např. v Japonsku. Na druhou stranu je třeba říct, že dva roky od uvedení nekuřáckého zákona v platnost si vedeme docela dobře!

Podle zprávy, kterou přinesly internetové stránky České televize, přestává s kouřením nejmladší generace, tedy věková vrstva nejcitlivější na potenciální tvorbu návyku. Podle ministerstva zdravotnictví se zákon projevil také na poklesu hospitalizací s infarktem osob mladších 70 let a také počet hospitalizací následkem astmatu se snížil. Ani podle šéfa Ústavu zdravotnických informací a statistiky se nejedná o náhodu a všechny poklesy ukazují na souvislost s nekuřáckým zákonem.

I tak tu stále kouří na 1,7 milionu lidí, což odpovídá zhruba jedné menší tokijské čtvrti. Tak doufejme, že nám nikdo nebude stavět ghetta, ale spíš nám dojde, že ten stres s hledáním vyznačeného místečka v boční uličce nebo mrznutí před restaurací v prosinci nám za to nestojí.

Motivací všem kuřákům teď navíc může být i fakt, že se zdravějším životním stylem bez cigaret můžou získat benefity v rámci nejrůznějších typů životního pojištění. Např. u AXA můžete získat až 25% slevu na vybraná pojištění invalidity u rizikového životního pojištění. Tak proč kouřit, že?