I když se to někomu nemusí zdát, pracovat denně osm a více hodin v kanceláři u počítače není žádný med. Problémy s páteří, bolesti zad, syndromy karpálního tunelu, únava očí i psychické problémy z práce v open officu, to vše může číhat na ty, kteří monotónní činnost neprokládají aktivním pohybem nebo pravidelným protahováním.

Řada firem si je tohoto problému vědoma a nabízí svým zaměstnancům možnost účastnit se pravidelných pohybových aktivit například i v rámci pracovní doby. Zvažujete, zda do toho jít nebo chcete přesvědčit zaměstnavatele, aby u vás ve firmě něco podobného taky zavedl? Přečtěte si o zkušenostech těch, kteří se sportovním aktivitám s kolegy pravidelně věnují. I vy můžete být jedním z nich.

 

Od běžeckých tréninků k půlmaratonu

 

IT specialista Honza S. byl vždycky sportovec, bez pohybu si život nedokázal představit. Zároveň ho ale také vždy zajímaly technologie a musel přemýšlet nad tím, jak obě vášně skloubit. Zhruba před třemi lety u něj ve firmě zavedli pravidelné běžecké tréninky s koučem.

Od té doby tráví dvě polední pauzy v týdnu místo vysedáváním na obědě běháním v parku. “Pomáhá mi to vyčistit si během pracovního dne hlavu a trochu se probrat. Po tréninku jsem taky produktivnější. Naštěstí mám flexibilní pracovní dobu, a tak v pohodě stíhám běhání i oběd. Práci pak sice někdy doháním po večerech, ale nijak výrazně mi to nevadí,” vysvětluje Honza.

Sám přiznává, že není žádné ranní ptáče a kvůli běhu by si dobrovolně nepřivstal, večer se zase často setkává s přáteli. Díky poledním běžeckým tréninkům tak nezanedbává ani sport. Ten pocit, že má za den odmakáno je totiž k nezaplacení. Běhat přitom chodí ve skupince pěti až sedmi lidí, profesionálního trenéra platí firma. Mezi během o samotě a s trenérem je velký rozdíl.

„Nikdy bych se sám nevybičoval k takovým výkonům jako s ním. Hecujeme se i s ostatními, občas mezi sebou závodíme,” popisuje. I když se Honza věnuje i jiným sportům, jako třeba plavání, sám na sobě pozoruje, že mu pravidelný běh pomáhá zlepšovat kondici. “Loni jsem díky tomu uběhl půlmaraton. Nebýt těch tréninků tak bych to určitě nezvládl,” pochvaluje si.

 

 

První gól jarní sezóny

 

To office manažerka Nika má úplně jinou zkušenost. Když kolegové přišli s nápadem začít hrát pravidelně fotbal, šla se napřed na chlapy podívat. Na druhý zápas už ale dorazila v trenýrkách a s kopačkami. “Holky na gymplu vždycky chtěly dělat aerobik a mě to moc nebavilo. Radši jsem hrála s klukama fotbal. Tak jsem si říkala, že když kolegové ten fotbal budou hrát na nějaké zvládnutelné úrovni, tak si s nimi taky kopnu. A teď už s nimi hraju přes rok,” říká.

Sama pak přiznává, že se s kolegy pořád trochu bojí kvůli možným srážkám s kolikrát nepoměrně těžšími protihráči. Zranění se jí ale naštěstí vyhýbají a fotbal ji baví. Naprostá většina spoluhráčů i protihráčů je na ni navíc prý hodná. “Nepříjemní nejsou. Když ti to nejde nebo ti ti kluci nevěří, tak ti to prostě nepřihrajou. Ze začátku jsem tam takhle trochu běhala naprázdno. Ale říkala jsem si, že si aspoň zlepšuju kondici,” říká Nika, které se aktivní přístup zjevně vyplatil. Po zimě letos totiž vstřelila úplně první gól jarní sezóny.

Že chodit hrát fotbal po práci není jen pro bývalé fotbalisty potvrzuje i Niky spoluhráč art director Honza L., který nikdy závodně nesportoval a o fotbal se nijak zvlášť nezajímal. Firemní fotbálek ho ale nadchl. “Když se člověk rozhodne, že bude dělat něco individuálně jako třeba běhat nebo plavat, tak se k tomu často nedokope. Tohle je ale kolektivní hra. Jsi s těmi lidmi celý den v práci a oni tě zvednou. Navíc na tom hřišti poznáš ty své kolegy z trochu jiné perspektivy. To mě na tom baví,” říká Honza.

Po roce pravidelného hraní už daleko lépe chápe, co to znamená přeběhnout hřiště a být na něm víc jak 60 minut, navíc kolikrát i bez střídání. Když dnes vidí fotbal v televizi, tak si lépe dokáže představit, jak je to pro hráče namáhavé.

Ze začátku býval před zápasem taky trochu nervózní, nechtěl mezi kolegy propadnout. Zároveň ho po prvních zápasech všechno strašlivě bolelo. “Teď už hraju druhou sezónu a neodcházím domů v takovém stavu jako na začátku. Je dobré dělat něco aspoň jednou týdně, protože člověk tak víc pozná své tělo a své možnosti. Když pak třeba jedu jednou za čas na běžky nebo na kolo tak vím, co jsem schopný ujet a že to dám,” uzavírá Honza.

 

 

Trefit se je super pocit

 

Zase úplně jiným typem sportu, kterému se lze spolu s kolegy věnovat, je tenis. Projektový manažer Ondra na něm oceňuje hlavně to, jak je technický. “Líbí se mi to, jak se člověk může zlepšovat, i když je třeba na začátku úplné dřevo. Když se trefíš, tak je to super pocit. Navíc je to jeden z mála sportů, který se dá dělat skoro celý život,” říká.

Tenis chodí s kolegy hrát jednou týdně ráno před prací. Založili si spolu dokonce vlastní “tenisový” chat. Velkou výhodou je, že kurty mají jen asi 10 minut chůze od kanceláří. Zaměstnavatel jim navíc v tomto vychází vstříc, takže nevadí, když začínají pracovat až kolem půl 10. V pohodě se tak ráno stíhají i převléknout.

“Sportovat před prací je hrozně příjemné, po ránu se ti vyplaví endorfiny a celkově tě to nastartuje. Určitě se mi po tenise líp pracuje,” vysvětluje Ondra. Tenis s kolegy přitom nehrají na bůhvíjaké úrovni, podle jeho slov jsou spíše takoví “pinkači”. I tak si to ale vždy užijí a s radostí sledují vlastní pokroky. “Jediná nevýhoda je, že když je venku hezky, tak se člověku nechce zpátky do práce. Raději bych si sednul někam na pivo,” usmívá se. Protože je ale u nich ve firmě volnočasových tenistů hodně, doufá, že se jim jednoho dne podaří zorganizovat také firemní turnaj. Tak by se to dalo všechno spojit dohromady.

 

Když přestanu cvičit, bolí mě záda

 

Někdo pak místo sportu preferuje raději cvičení, v rámci kterého může zapracovat na držení těla, protažení svalů i celkovém uvolnění, jako je například jóga nebo pilates. Takovým člověkem je i PR manažerka Martina, která chodí cvičit pravidelně v práci. Tréninky má vždy v úterý ráno a ve středu během polední pauzy. “Občas mi do toho sice něco vleze, ale minimálně jednou týdně tam zajdu. To bych musela být ředitelka zeměkoule, abych si tu hodinku času neudělala,” směje se.

Důležité podle ní také je, že lektorka, která je vede a kterou firma platí, dobře ví, jaká jsou slabá místa lidí pracujících za počítačem a které svaly je potřeba protáhnout. Navíc, když je člověk ve stresu, jeho tělo reaguje návratem do prenatální pozice. Vystresovaní lidé se víc hrbí a přitahují ramena k uším.

„Na uvolnění takových svalů tam právě hodně pracujeme,“ říká. A funguje to. Sama má totiž vypozorováno, že bez pravidelného cvičení začíná pociťovat bolestí zad. A není příliš náročné cvičit uprostřed pracovního dne? “Ano, někdy po tom jsem unavená, nejradši bych si dala dvacetiminutovku, ale to pochopitelně nejde. Dám si jídlo, kafe a pokračuju zdárně dál. Zdraví za to stojí,” uzavírá Martina.

 

 

Jak vidíte, v rámci práce se můžete sportovně realizovat, a to i když zrovna váš zaměstnavatel nic neorganizuje. Pokud ale preferujete sportovat o samotě, můžete v naší aplikaci AXA Health Keeper přijmout jednu z našich sportovních výzev. Bude to začátečnických 45 minut plavání týdně nebo uběhnutí 10 km během jedné hodiny? Zaregistrujte se, propojte si AXA Health Keeper s vaší sportovní aplikací a směle do toho. Pomůžeme vám nepolevit.

Za bolestmi zad a problémy s páteří může stát i špatné držení těla. Udělejte si test v naší aplikaci AXA Health Keeper na základě poznatků francouzského kinezioterapeuta a osteoterapeuta Françoise Stévignona a zjistěte, jak jste na tom!